Metaforický sud plněný střelným prachem negativních emocí explodoval na prahu sezony 2008–2009. Ivo Loskot odchází po roční anabázi na pátou extraligovou stáž do týmu Pento Most.

Tvůj přestup do kladenské Habešovny se loni jevil jako velké splněné přání. Hrát extraligu za humny s kamarády z AHL.

„To máš pravdu. Do Habešovny jsem se moc těšil, nejen proto, že si zahraji s kamarády z Kralup, ale také kvůli technickému stylu hokejbalu, který Habešovna hraje. Kluci také říkali, že je tam dobré zázemí a vynikající parta. To vše se pak také potvrdilo. Habešovna navíc minulý ročník vyhrála titul, takže jsem přestupoval do nejlepšího celku extraligy, což bylo i trochu zavazující.“

Už během play-off se proslýchalo, že nejsi v klubu šťastný po herní ani lidské stránce.

„Po herní stránce jsem nebyl spokojen tak trochu sám se sebou. Základní část mi vyšla výborně, ale v play-off mi to tam nepadalo tolik co v základní části. Naše lajna si vypracovávala dost gólových šancí, ale bohužel nám to tam nechtělo padat. Důležité je, že góly stříleli jiní. Po prvním dvojzápase play-off jsem ze zdravotních důvodů nemohl přijít na jeden trénink a pak jsem za trest další zápas proseděl na střídačce. Další zápas jsem už hrál s jinými hráči. Šancí jsme si sice připravili dost i nějaké proměnili, ale bylo vidět, že tam přece jen ještě něco chybělo. No a trenér mi to náležitě a hlasitě dával najevo.“

Jak tedy hodnotíš mistrovskou sezonu v Habešovně?

„Určitě jen a jen pozitivně. V Habešovně je super parta, výborní kluci jak po hokejbalové stránce, tak po té lidské. Moc se mi tam líbilo. Ačkoli mě trenér po play-off kritizoval, myslím si, že občas i neoprávněně, tak přesto sezona skončila extraligovým titulem a to je to nejdůležitější.“

Trenér Tyburec dva roky jezdil na play-off AHL do Kralup a měl image sympaťáka. Ránou pod pás kralupským hokejbalovým nadšencům se stalo odvolání potvrzeného startu Habešovny na srpnovém Havran cupu. Co se stalo?

„Za neúčastí Habešovny na Havran Cupu bylo asi hned několik důvodů. Jelikož se na tuto akci těšili hlavně Kralupáci ve službách Habešovny, tak pro ně to bylo velké zklamání, že tu Habešovna nestartovala. Kdo by se nechtěl vytáhnout na úřadujícího mistra extraligy. V předchozích týdnech gradovala naše příprava turnajem a přátelskými zápasy, ovšem někteří hráči trenéra naštvali svým přístupem a docházkou a především neohlášenou a náhlou dovolenou. Posledním dovolenkářem byl pak kapitán týmu Jan Střeska a to byla ta poslední kapka, která trenéra tak naštvala, že odhlásil turnaj v Kralupech a domluvil přátelský zápas na Kladně s Dobřany. Přišlo mi to trochu jako odplata za přístup některých hráčů. No a ten poslední byl hold Kralupák, tak asi proto ta reakce a odhlášení z kralupského turnaje.“

Jak probíhal tvůj odchod z Kladna?

„No nebylo to zrovna dvakrát příjemné. Lhal bych, kdybych řekl, že v tom nebyly emoce. Občas jsem z toho nemohl usnout, ale už je to naštěstí za mnou. Z Mostu jsem měl sice nabídku už loni i letos z kraje léta, ovšem byl jsem rozhodnut v Habešovně zůstat. Po Evropském poháru a prvním ligovém zápasu s Mostem ovšem nastal zlom. Od kapitána Mostu Slávy Švancary jsem dostal lukrativní nabídku spolupráce v oblasti realit a hypoték, kde byla podmínka hraní za Most, a když jsem si k tomu přidal i zaujatost trenéra Tyburce vůči mé osobě, tak jsem se rozhodl odejít. Už jsem dále po psychické stránce nemohl vydržet. Loučení s týmem nebylo lehké a dodnes mě mrzí, že jsem musel opustit tak skvělou partu. Dvou a půl hodinový rozhovor s trenérem také nebyl žádný med. Můj přestup se mi snažil jakkoliv zkomplikovat, ale vzhledem k pravidlům extraligy se nakonec dokončil. Most zaplatil maximální částku, co mu pravidla nařizují. Ono nastupovat do zápasu se sebevědomím na bodě nula není zrovna příjemné. Jít na hřiště s tím, že až se vrátím a dostanu opět za téměř cokoliv vynadáno není moc motivující. Umím být soudný a snesu jakoukoliv kritiku, ale co je moc, to je moc.“

Zažil si v hokejbalové kariéře extraligového hráče větší zklamání než angažmá na Kladně?

„Já to jako zklamání určitě neberu. Jak jsem už říkal, byl to super rok strávený s prima partou zakončený titulem. Je to jen sport a každý ho děláme ve svém volnu, protože nás baví a protože chceme něčeho dosáhnout. Na prvním místě je rodina a práce, no a hokejbal je až za nimi. I díky té pracovní nabídce a neshody s trenérem jsem se rozhodl v Habešovně prostě skončit. Každý se jdeme na sport odreagovat a přijít na jiné myšlenky a ne se tam stresovat.“

Jindřich Kohm