„Minulý rok v březnu se mi narodil syn. Bylo to zrovna na začátku největších lockdownů, takže situace kolem porodu nebyla ideální, nakonec ale všechno proběhlo v pořádku a mohli jsme se i díky koronaviru naplno věnovat rodině,“ přiblížil pětinásobný nejlepší sportovec Mělnicka přímo z Orlanda, kde pobývá už řadu let, jeho vůbec nejpodstatnější změnu poslední doby.

Věnujete se i nadále vodnímu lyžování?
Ano, byť s rozrůstající rodinou a pracovními povinnostmi na to zbývá méně času. Pořád se snažím denně trénovat. Během lockdownů to tady byl jeden z mála povolených sportů – dá se lyžovat jen s řidičem v lodi, takže se dá říci, že pár týdnů až měsíců minulého roku byl trénink jedinou zábavou, která se dala normálně provozovat.

Se závody to asi tak růžové nebylo, že?
Osmdesát procent plánovaných závodů se minulý rok zrušilo. Rok 2020 měl být jeden z nejnáročnějších vůbec, kdy jsem měl mít po dobu osmi týdnů skoro každý víkend závod v jiné zemi. To samozřejmě nedopadlo, ale na konci sezony jsme měli několik profesionálních závodů, ve kterých jsem skončil druhý. Bylo velmi zajímavé vidět, kdo a jak strávil lockdown, a jsem rád, že jsem patřil spíše k té aktivnější skupině.

Jaké máte závodní vyhlídky na letošní rok?
Každé dva roky máme mistrovství světa. Letos se má konat v říjnu tady na Floridě zhruba čtyřicet minut od mého bydliště. Před dvěma lety jsem v Malajsii skončil druhý a chtěl bych se pokusit ještě jednou vyhrát. Celý můj trénink se teď točí jen okolo přípravy na tento závod.

V minulosti jste byl vodním lyžařem na plný úvazek. Prozradíte, co je vaším zaměstnáním nyní?
Lyžováním jsem se živil do roku 2014. Potom jsem začal pracovat pro rodinou firmu. Prodáváme komerční značení a světelnou reklamu.

Podepsala se nějak pandemie i na tomto vašem oboru?
Prvních asi pět týdnů jsme měli zavřenou výrobu, takže jsme víceméně dostali volno. Postupem času se situace začala vracet do normálu. Práce je momentálně hodně. Zdá se, že velké firmy čekají, že se situace brzy zlepší a začínají rozjíždět projekty, které byly minulý rok pozastaveny.

Nejste v této době svým způsobem rád, že nemusíte být životně odkázaný na sport?
Určitě by to bylo během pandemie mnohem složitější, ale sport je pořád velkou součástí, takže se dá říct, že mi ten balanc momentálně vyhovuje.

Adam Sedlmajer
Narozen: 23. dubna 1987 v Neratovicích.
Vodnímu lyžování se věnuje od osmi let. Svými výkony a výsledky na mládežnických mistrovstvích Evropy a světa si vysloužil stipendium na univerzitě v Lousianě. Po absolvování gymnázia v Brandýse nad Labem se tak stěhoval za oceán. S univerzitním týmem a později i mezi profesionály vybojoval řadu cenných vavřínů na nejprestižnějších světových závodech. Za zásadní sám považuje rok 2011, kdy se stal mistrem světa i Evropy v kombinaci (slalom, triky, skok). Pozici nejvšestrannějšího vodního lyžaře planety potvrdil stejným způsobem i v roce 2015, kdy se dostal do bývalé formy po předešlých zranění kolene a kotníku. Mezitím završil ziskem bakalářského a magisterského titulu studia zaměřená na marketing a odstěhoval se do Orlanda na Floridu, které je považováno za Mekku vodního lyžování. Na konci roku 2016 se oženil s dlouholetou partnerkou Alex Lauretano, loni v březnu se jim narodil syn.

Určitě na dálku sledujete dění v Česku, které pandemie momentálně ještě poměrně dusí. Dotýká se vás to nějak přímo?
Zbytek rodiny je v České republice, takže pandemie se mě bohužel velmi dotýká. Už přes rok jsem neviděl rodinu, kamarády. Synovi je jeden rok a ještě naživo neviděl babičku s dědou. To nás samozřejmě všechny nesmírně trápí. Několikrát jsme měli koupené letenky, které jsme ale vzhledem k situaci museli na poslední chvíli rušit. Situace se ale zlepšuje, já s Alex jsme dostali první dávku vakcín, takže někdy v květnu to snad s výletem do Čech dopadne.

Jak to máte aktuálně s opatřeními u vás v Orlandu?
Florida je trošku odlišná od zbytku Ameriky a možná i světa. Po prvním lockdownu někdy v květnu – červnu se všechno otevřelo, byť někde jen s omezenou kapacitou. Okolo coronaviru, roušek a vůbec všeho souvisejícího s pandemií se ve Státech začalo hrozně politikařit. Samozřejmě jsou tu lidi, co to berou vážně, ale také spousta těch, která to neřeší. My jsme velmi opatrní, Floridě ale také nahrává to, že je tady pořád pěkné počasí a lidi mohou být venku.

Kdy jste tedy byl naposledy v Neratovicích?
V Neratovicích jsem jel závod po letech na podzim roku 2019. Kdyby byl minulý rok normální, určitě bych se tam několikrát ukázal.

Jste v kontaktu s bývalými oddílovými kolegy z neratovického klubu?
Ne se všemi, ale pár lidí patří k mým nejlepším kamarádům, se kterými udržuji kontakt. Se zbytkem českého lyžování potom komunikuji často, protože spousta lidí chce nebo potřebuje poradit s koupí toho správného vybavení.