„Je to už pár let, ale bylo to určitě krásné období mého života, velmi tvrdá práce. Ale nelituji vůbec ničeho. Naopak často přemýšlím, jestli jsem to neměla táhnout ještě do Londýna," vzpomíná dnes Lenka Šmídová na své olympijské účasti v tom nejlepším. Vybavuje si pochopitelně i nejslavnější závod kariéry, který byl podle ní pro svou důležitost velmi náročný především po psychické stránce. V jeho průběhu dokonce čelila cílenému protestu od nakonec zlaté Norky.

„Nezačala jsem závod úplně nejšťastněji. V průběhu jsem se vylepšovala, až předposlední den jsem se dostala na druhé místo. Poslední den byla už jen jedna jízda, navíc natažená čekáním na vítr. Řešilo se, jestli se vůbec pojede. Kdyby se nejelo, zůstala by mi stříbrná medaile. Pokud by se jelo, bylo riziko, že ji ztratím, ale mohla jsem mít v nejlepším případě i zlatou. Bylo to velmi rozehrané a nechali nás opravdu čekat až do úplně posledních minut do možného startu. Pak to dopadlo tak, že jsem nic neztratila, ani nezískala," vnímá i po letech obrovskou nervozitu rodačka z Havlíčkova Brodu, vyrůstající odmala v Neratovicích.

Po Aténách a vyškrtnutí „Evropy" z olympijského programu se Šmídová rozhodla usednout pro svůj už čtvrtý olympijský cyklus poprvé do dvouposádkové lodi. S neratovickou kolegyní Lenkou Mrzílkovou si v Číně zopakovala sedmé místo, na kterém dojela už při své olympijské premiéře v Austrálii v roce 2000. Po ukončení aktivní kariéry, kterou vystřídala role maminky dcer Viktorie a Olivie, se nějaký čas věnovala i trenérské a funkcionářské práci. V současnosti ale sleduje jachting už jen pasivně v roli diváka. I tak se snaží udržet přehled.

Zatím jediná jistá naděje pro Rio, Veronika Kozelská Fenclová, podle ní může vylepšit vlastní deváté místo z Londýna. „Je velmi zkušená. Nějaký čas jsme i spolu závodily na dvouposádkové lodi. Šanci má velikou. Otázka je, jakou má motivaci. Hodně dlouho jsem ji neviděla. Nevím pořádně, jaké budou v Riu podmínky. Ale jachting je nejistý všude. Nikde nejedete s tím, že máte velikou šanci na medaili nebo skvělý výsledek, protože vám budou sedět podmínky. Ty jsou variabilní a vždy tak trochu ve hvězdách," posuzuje nejúspěšnější česká jachtařka vyhlídky jedné ze svých následovnic.

I jako Pražačka zůstává nezávodícím členem neratovického klubu a je přesvědčená, že někdo z tamní základny v budoucnu opět zažije atmosféru největšího sportovního svátku, byť v Riu to nebude. V právě probíhající regatě na Mallorce, která je pro české jachtaře poslední možností kvalifikace, žádné z neratovických želízek nefiguruje. „Poslední byla Johanka Kořanová, která byla v juniorské reprezentaci, ale koncem minulé sezony skončila pro nedostatek financí. Věřím, že v Neratovicích líheň stále je a jenom se čeká na příležitost. Například o Johance určitě jednou uslyšíme, jen je otázkou kdy. Když jsem s posádkou Kořanová - Staňková mluvila, radila jsem jim, ať určitě trénují dál, a příležitost přijde. Mohou počkat dva tři roky a rozjet to později," uzavírá Šmídová.