Třiadvacetiletý Jiří Vokoun je úspěšný hned na dvou sportovních frontách. Ve fotbale, se kterým začal přibližně v pěti letech, je oporou divizního Štětí. K futsalu přičichl o něco později, ve dvanácti, v dresu Olympiku Mělník se už vypracoval v kapitána prvoligového mužstva a v poslední sezoně dokonce i do národního mužstva. Doma je v Mělníku. Zaměstnaný poblíž ve firmě zabývající se výrobou bazénů a technologií k nim. Koronavirovou karanténu přežívá převážně v paneláku společně s babičkou.

Jak moc vám karanténa omezila sportovní život?
Celkem hodně. Jelikož nemáme žádné tréninky ani zápasy, snažím se alespoň chodit běhat, když to počasí trochu dovolí, a doma dělat různé cviky.

Máte tip na domácí trénink, který byste doporučil všem?
Každopádně bych doporučil jen nesedět doma na zadku. Dělat nějaké cviky, aby člověk jen nepřibíral. A pokud je to možné, chodit na nějakou procházku do lesa alespoň na hodinku denně.

Co vás karanténa naučila?
Během karantény jsem se rozhodne naučil šetřit, jelikož víkendy trávím doma.

Roušku jste si ušil vlastní, nebo ji dostal?
Do šití roušek se raději pouštět nebudu, nedopadlo by to nejlépe. Roušky jsme dostávali v práci a nějaké mi věnovala také babička.

Na co se nejvíce těšíte, až karanténa skončí?
Těším se až budu moci vyjít ven bez roušky a sejít se s kamarády. A také samozřejmě až začnou všechny sporty a budeme je moci hrát a sledovat v televizi.