Rekreační a příležitostně hrající volejbalisté se předváděnou hrou nemohou rovnat hráčům zápolícím sportovně v turnajových a mistrovských zápasech. Proč za nimi zaostávají? Pravidelně netrénují, necvičí, nezdokonalují se v souhře a nic je nemotivuje k dalšímu zlepšování ve hře u sítě. Umět hrát volejbal vyžaduje učení, rychlost, fyzičku, bystrou mysl a rozhodování, kam poslat míč, nehrát na své triko, řídit se pravidly a výkonem vytvářet optimální sportovní atmosféru.

Každý volejbalový oddíl má svůj recept na tréninky, přípravu k utkáním i herní systém. Má ho také čtrnáct žen a mužů TJ Sokol Mšeno. Nenarodili se hotovými mistry. Pevnou vůlí, ctižádostí, tréninky, získáváním zkušeností v turnajových soutěžích se postupně propracovávali k nynější slušné výkonnosti a získání respektu u soupeřů.

Neopouštějí turnaje s ostudnou porážkou, naopak se vrací s vybojovanými druhými a třetími místy. Stačí si bez trenéra a funkcionářů. To obětavě zvládá starostka Sokola a hráčka Hana Nečasová s ochotnými dobrovolníky. Však také průběh turnajů bez organizačních zádrhelů sem láká oddíly z Mladé Boleslavi, Mělníka, Ústí nad Labem, Budyně nad Ohří, Deštné v Orlických horách i Suchdola u Kutné Hory a dalších skoro mistrovských celků.

Jak se připravují na tréninky? I před zápasem si čtvrt hodinku důkladně procvičují každý sval snad všemi gymnastickými cviky. Není to dril, ale osvědčená prevence proti bolestivému natažení svalů. Následují cviky s míčem včetně rychlých úderných smečů. Ani si neoddechnou, rozdělí se do dvou družstev a nacvičují různé herní situace. Potom hrají jako v turnaji o body. Probírají každou chybičku a vzájemně si radí. V létě se trénuje venku na kurtech, v zimě zase v tělocvičně. Neznají letní a zimní sezonu, zkrátka jsou celoročně u sítě. Jejich heslem by mohlo být upravené Suvorovské: Těžko na trénincích, úspěšněji v turnajích.