Jiří je dvojnásobným mistrem České republiky z dob, kdy byl ještě juniorem. Dnes dvacetiletý student první lékařské fakulty Univerzity Karlovy trénuje děti ve střelbě ze vzduchovky a malorážkou V Neratovicích. „Podmínky pro sportovní střelbu nejsou v Čechách ideální. Chybí tu střelnice, není to ještě tak populární sport," vysvětluje budoucí lékař.

PĚKNĚ DRAHÝ KONÍČEK

Střílet ze vzduchovky nebo z malorážky je nejen pěkná dřina a nutnost absolutní koncentrace, ale především také velmi nákladný koníček. „Jen základní oblek, bez kterého vás na střelnici nepustí, stojí něco kolem třiceti tisíc korun. Speciální tvrdé a vyztužené boty taky stojí hodně a rukavice klidně i dva tisíce. Já mám tři, každou na jiný typ střelby," předvádí Jiří výbavu v tak velkém kufru, že by se za něj nemusel stydět ani hokejový brankář. Zbraně navíc musí být přesně vyvážené, aby měl závodník naprostý komfort při míření na terč. Záleží tu opravdu na detailech.
Jiří Šanda střílí ze vzduchovky vestoje a z malorážky ve třech pozicích ve stoje, v kleče a v leže. „Závody jsou dlouhé, nejde o rychlost, ale o přesnost. Závod zvaný třikrát čtyřicet ran, kdy se střílí 40 ran ve všech třech polohách, trvá klidně tři a půl hodiny," vypráví juniorský reprezentant.

VE DVACETI TRENÉREM

Času na střelbu značně ubylo, především kvůli studiu medicíny, ale svou trenérskou pozici si uhájil. I když si prožil menší krizi, kdy se mu na trénincích střídaly děti jak na běžícím pásu a nikdo se neuchytil. „Pak ale před dvěma lety přišli dva chlapci a jedna dívka a všechno se obrátilo k lepšímu," vzpomíná Jiří Šanda.

KOUČEM MISTRYNĚ

Dvanáctiletá Veronika má podle svého trenéra velmi dobře zvládnutou techniku střelby a už v prvním roce, kdy začínala, si připisovala značné úspěchy. Loni dokonce zvítězila na mistrovství republiky. Nezáleží ale jen na tak mladém střelci. Do tohoto sportu musí hodně investovat i jejich rodiče. Především čas a peníze. „Já mám zbraň svojí, moje maminka mi v práci sehnala sponzora, který mi ji zaplatil," svěřuje se Veronika, jejíž zbraň vyšla na desetitisíce korun.

ZBROJÁK PRO PUBERŤÁKA

U dětí ještě navíc nastává problém se zbraní jako takovou, zbrojní pas může člověk získat nejdříve v patnácti letech a to ještě s výjimkou. „Do patnácti let jsou za zbraň zodpovědní rodiče, mají zbrojní pas, převážejí ji a také ji musí bezpečně skladovat. Jinak by musela zůstávat v oddílu, kde máme samozřejmě trezory," vysvětluje dvacetiletý trenér. To se týká ale malorážky, vzduchovku může vlastnit každý, komu je více než osmnáct let. „Při závodech navíc musí mít nad dětmi někdo dohled. Někdo, komu je více než 21 let a má minimálně tři roky zbrojní pas, což je většinou právě trenér."

ZÁVODY MALÝCH SVĚŘENCŮ

Děti střílí v závodech pouze v leže a jen 30 ran na rozdíl od Jiřího Šandy. „V závodu je možné získat maximálně 300 bodů, je to trochu složitější, protože když člověk udělá chybu, už nemá možnost ji napravit. Ten bod už nikde nedožene. Proto je potřeba maximální koncentrace a nejlépe se nehýbat a celou hodinu vydržet ležet. Brní z toho sice pekelně ruka, ale zase se říká, že když odumře, tak se střílí ze všeho nejlépe," usmívá se nadšený střelec, který si vyzkoušel střílet i vedle takové hvězdy jako je Matt Emmons, olympijský vítěz z Athén ve střelbě z malorážky.

KDYŽ ZÁDA TRPÍ

Při střelbě nejsou potřeba žádné příliš vypracované svaly, zbraň má řemen, který ji pomáhá závodníkovi držet. „Při stojáku ale trpí záda. Znám mnoho závodníků, kteří mají za sebou operaci už ve dvaceti letech. I z toho důvodu děti střílí jen v leže, aby se tak brzy nehuntovaly. Přeci jen jste v jedné poloze několik hodin, a když to někdo nemá natrénované, opravdu při závodech trpí."