Po více než roce jste zavítal do haly svého někdejšího klubu. Jaké to pro vás bylo?
Mělo to výhody i nevýhody. Znovu jsem se potkal s kamarády, se kterými jsem strávil spoustu sezon – s některými už od mládežnických kategorií. Bylo příjemné se s nimi zase vidět a popovídat. Na druhou stranu není příjemné proti sobě hrát, protože se známe opravdu dobře.

V první části sezony jste vynechal několik utkání včetně prvního vzájemného se Lvy. Co se přihodilo?
Na začátku sezony ve druhém kole jsem si udělal výron kotníku, což mě stálo tři až čtyři týdny rekonvalescence. Přišel jsem o několik zápasů. Znovu jsem se do toho dostal někdy na přelomu listopadu a prosince. Trvalo tedy tak šest týdnů, než jsem se plnohodnotně vrátil.

Nyní už jste tedy stoprocentně fit?
Ano, musím to zaklepat. V jednadvaceti jsem ještě mladý na to, abych byl nějak pochroumaný. Doufám, že to ještě pár let vydrží.

Měl jste v utkání zvláštní motivaci?
Myslím, že jsem v tomhle směru trochu kamenný, a moje motivace je na všechny zápasy stejná. Je mi jedno, jestli hraju proti týmům, které vidím poprvé v životě, nebo proti kamarádům. Pokaždé chci stejně vyhrát za tři body a podat co nejlepší výkon pro mančaft.

V prvním setu to vypadalo na hodně vyrovnaný zápas, ale nezvládli jste koncovku. Čím to bylo? Ukázalo se to potom jako jeden ze zlomových okamžiků…
Měli jsme v prvním setu nad Lvy převahu a do toho stavu 16:19 myslím i zaslouženě vedli. Pak jsme se ale zasekli, kdy přišel na podání Aleksandar Nedeljkovic s tou svou plachtou, a my jsme nebyli schopní to otočit. Zůstali jsme v jednom postavení pět šest balonů, což je velká porce. Díky tomu jsme bohužel nepotvrdili převahu v setu. Kdybychom vyhráli tenhle set, mohl být zápas jiný. I tak byly ještě dva sety na to, abychom ještě zabojovali.

Proč to nevyšlo?
Od druhé setu jsme, ať už lavička, nebo i někteří hráči, bojovali spíše s rozhodčím. To nás stálo výsledek.

Cítili jste v utkání křivdu?
Nemyslím si a moc to tak neberu. Volejbal už nějakou dobu hraju a vždycky to tak prostě je, že rozhodčí někomu sem tam připískne, něco rozhodne špatně a nevidí všechno, co hráči. Pokud tam není videochallenge, musí s tím hráči, trenéři, realizační týmy a vedení počítat. Za moji desetiletou kariéru, a potvrdí to snad všichni, co hrají volejbal, rozhodčí nikdy nevrátili balon na jakékoli odvolání. Nemá absolutně cenu s nimi diskutovat. Sebere to jen síly. Soustředíte se na to, co pískl, a další čtyři balon jste hlavou mimo. Je to trochu náš problém poslední dobou. Ale rozhodčí nám v každém setu pětadvacet bodů nedá, to my je musíme udělat. To nás teď trochu trápí a svazuje.

Nejužitečnějším hráčem utkání byl vyhlášen Milan Moník. Zažil jste někdy, aby toto ocenění získalo libero?
Možná jednou dvakrát. Bylo to asi i správně, Praha podala dobrý kolektivní výkon. Nedivím se, že to dali jemu.

Nebyla to trochu vaše chyba, že jste ho svým způsobem vyhledávali?
Přiznám se, že taktika zněla trochu jinak. Nevím, kolik příjmu nakonec měl Milan Moník, ale v tomhle ohledu jsme to nedodrželi. I tak hrál výborně, takže to nebylo naší chybou, ale jeho kvalitou.

Zápasy teď jdou v rychlém sledu a už v sobotu hrajete na Kladně. Souhlasíte, že půjde o jednu z posledních možností, jak vylepšit aktuální šestou pozici?
Dovolím si trochu rozporovat. Dva týdny na to ještě hrajeme doma zápas s Brnem, které je teď sedmé. To bude pro nás asi nejdůležitější zápas, protože chceme skončit do první šestky a vyhnout se předkolu play-off. Samozřejmě bychom byli rádi, kdybychom uhráli páté nebo čtvrté. Ale zápasy jsou teď opravdu v rychlém sledu a jakýkoli bod se nám hodí.

V případě Kladna jde asi o úplně nejbližší derby. Jak se tam hraje vám osobně?
Kladno je úplný protiklad naší haly, kde máme jeden nejvyšších stropů. Je to velký skok. Pro nás je to v tomto ohledu trochu nepříjemné. Ale všichni to mají stejně. Musíme se na to připravit jako profesionálové a předvést co nejlepší výkon.

Co bude v utkání rozhodující?
Myslím, že teď nemáme činnost, která by nás úplně srážela a tratili jsme na ní. Spíš musíme podat maximální kolektivní výkon, který nás zdobí, s dobrou obranou, k tomu přidat od každého nějakou maličkost navíc. A když se to náhodou nepovede, odcházet s tím, že jsme do toho dali všechno.

Možná trochu rypnutí… Nebude nutné i trochu jinak nastavit hlavy? Znovu se dá asi očekávat, že nějaký sporný míč rozhodčí přisoudí domácím…
Jak už jsem říkal, myslím, že nás to trošičku trápí. Jsme mančaft, kde jsou docela horké hlavy, není to tak jednoduché. Je potřeba si o tom v šatně promluvit, dát si nějaká pravidla, co si kdo může dovolit, a vyhnout se tomu, co se nám stalo v Praze. Nedělá to na nás ani dobrý dojem. Jsme tady proto, abychom hráli volejbal a sportovali.