K brzkému návratu z britské metropole přiměla devětadvacetiletého veslaře radostná událost.  Očekává totiž spolu s manželkou Pavlou narození druhého potomka, tentokrát syna.

 „Jméno neprozradím. A také doufám, že porod ještě trochu počká. Alespoň do zítřka. Od skončení závodu jsem spal snad čtyři hodiny, takže se potřebuji nejdřív vyspat," líčil Synek na tiskové konferenci.

Pak si zapolemizoval na téma: co je těžší, získat olympijské stříbro nebo porodit?

 „Pro mě osobně je těžší závod, pro moji ženu určitě porod. Když jsem byl u toho prvního, uvědomil jsem si, co musí vytrpět," řekl obdivně český reprezentant.

Posléze se vrátil k londýnskému závodu.

 „Stříbro pro mě není určitě zklamáním, sice jsem byl favorit, ale vyhrát chtěl každý," tvrdil.

 „Drysdale není neporazitelný, ve finále byl ale lepší. Úskalí našeho sportu je v hlavě a ve fyzické připravenosti. Fyzicky jsem se cítil super, psychicky také, ale bohužel prostě kousíček chyběl. V poslední pětistovce závodu mi takzvaně „došlo" a byl jsem rád, že jsem byl rád. Mé zrychlení nebylo takové, jako vždycky," zopakoval snad už posté skifař, jehož maličko mrzelo, že neměl příliš času na nasátí londýnské atmosféry.

 „Moc jsem si olympijský Londýn neužil. Bydleli jsme ve veslařské vesnici. Jednou jsem byl v Českém domě a ten se mi líbil. Moc mě potěšily reakce z domova. Reprezentovat je pro mě čest, jsem rád, že jsem mohl udělat radost nejenom sobě, ale i ostatním," usmíval se brandýský rodák, který velkých úspěchů dosáhl až v dukelském dresu.

 „Ve třinácti letech jsem začal veslovat v Brandýse nad Labem. V malém klubu se ze mě stal perspektivní závodník. Přechod do Prahy měl pro mě ale veliký význam. V Dukle je sportovní centrum. Být v něm je pro závodníky takzvaných malých sportů nezbytná podmínka, aby mohli provozovat svou disciplínu na vrcholové úrovni," nezapomněl na ostatní Synek.