„Já doufám, že Petr by mohl být tím, kdo nahradí Pavla Pumprlu. Stejně to vidí i kouč Nymburka Oren Amiel. Nebude to během dne či roku, ale věřím, že Petr má potenciál pro to, aby z něj byl podobně užitečný hráč jako Pavel,“ řekl kouč Ginzburg.

A sám Šafarčík se podobné výzvy nebojí. Vždyť právě od Pumprly, ale i Vojty Hrubana a Jaromíra Bohačíka se může učit každý den na tréninku v Nymburce. Jak sám vidí své zlepšení za roční působení v Nymburce a zda by si troufl na obsazení role Pavla Pumprly v národním týmu, prozradil Petr Šafarčík v rozhovoru.

Teď jste v Nymburce rok. Jak to zatím vnímáte?
Musím říct takto zpětně, že byla skvělá volba jít do Nymburka ještě v průběhu minulé sezony. Bylo to hrozně důležité, protože jsem se mohl aklimatizovat před novou sezonou. Největší rozdíl byl pro mě v intenzitě tréninků. Soutěživost a kvalita v Nymburce je úplně na jiné úrovni, než na co jsem byl zvyklý z ostatních týmů. Pomáhá mi to a cítím se jako lepší hráč.

Dříve jste byl zvyklý hrát více z rozehrávky, teď jako křídlo jste hodně v rohu hřiště, že?
Je to tak. Zvláště v našem systému, který je uzpůsobený tomu, že nejvíce trojkových střel je z rohu. Ostatní hráči jsou natolik kvalitní, že na ně musí vypomáhat hráči ze slabé strany a máme tak hodně volných střel z rohu. Na to se teď hodně zaměřuji. Tohle místo nejvíce trénuji.

Když víte, že vám to tam takhle padá, je to pro sebevědomí velká vzpruha? Cítíte, že máte další zbraň?
Určitě. Na sebevědomí to pomáhá hodně. Někdy střílím možná až zbytečně. Ještě si musím zvyknout na to, že teď ke mně obránci přistupují na blízko a nenechávají si odstup jako dřív. Takže bych měl více využívat můj nájezd. Na to se chci teď zaměřit. Každopádně teď nemusím o střelbě přemýšlet tak jako dřív, jistotu v ní mám opravdu velkou.

Také jste v této sezoně už předvedl několik bloků při brejku soupeře, kdy jste ho na poslední chvíli zablokoval. Tyhle dobíhačky máte rád?
To mám. Dělám to už dlouho. Začal jsem s tím už na USK. Vždycky se mi líbilo, když to dělal LeBron James v NBA. Neříkám, že to dělám stejně. Ale mám to rád. Je to i dobré povzbuzení pro tým. Moment, který nakopne spoluhráče a naopak soupeře srazí. Vypadá to hezky, ale důležité je, jestli to má účel. A mně se několikrát ověřilo, že to má tento vliv na změnu rozpoložení týmů na hřišti. Dokáže to vytvořit momentum.

Říkal jste, že máte před sebou tři kluky z mistrovství světa. Jeden z nich, Pavel Pumprla, teď ale v reprezentaci končí. Brousíte si zuby na jeho místo?
Byl bych blbec, kdyby ne. Doufám, že se mi to povede. Klobouk dolů před Pampiho reprezentační kariérou a rozhodně to není lehký úkol navázat na jeho práci. Neříkám, že jdu nahradit jeho doslova, ale spíše zaplnit jím uvolněné místo čistě z personálního pohledu. Budu si ho chtít urvat pro sebe.

Ale vy můžete nabídnout i podobné věci jako Pavel. Dobrou obranu, nájezd, k tomu i možná přesnější střelbu. Jen vám zatím chybí ty zkušenosti a jeho neuvěřitelné čtení hry. Vnímáte to podobně?
Dá se to tak říct. Já Pampiho vždy sledoval, ještě než jsem přišel do Nymburka. Jeho zaujetí pro hru. Má x faktor. Ten borec dokáže během dvou minut zcela změnit momentum zápasu. Když se řekne lídr a vůdce, tak to je prostě Pampi. Jeho přístup a mentalitu by měl sledovat každý. Takhle by měl vypadat basketbalista.
Teď se blíží reprezentační sraz, ve kterém se začíná tvořit olympijská kvalifikace a také tým pro domácí mistrovství Evropy 2021. Co je pro vás větší lákadlo?
Obojí. Už jen možnost zahrát si za reprezentaci na kterémkoli takto prestižním turnaji by byl pro mě splněný sen. Já udělám vše pro to, abych se objevil už v olympijské kvalifikaci a v reprezentaci se udržel.

Za reprezentaci už jste nastoupil v poslední kvalifikaci. A loni v létě jste byl v širší nominaci na mistrovství světa, ale z univerziády jste si přivezl poraněná záda, která vám nedovolila pořádně trénovat, a byl jste mezi prvními vyřazenými. Bylo to pro vás velké zklamání?
Samozřejmě bylo. Nebylo to ale pro mě poprvé, co se mi něco takového stalo. Takže jsem se soustředil hlavně na to, abych se dal zdravotně do kupy a byl připravený na sezonu. Mistrovství jsem si pak vychutnal u televize a moc jsme to klukům přál. Koukali jsme s Petrem Bendou v šatně a prožívali jsme to určitě víc než ostatní lidé, protože když vídáte ty kluky každý den, co všechno pro to dělají a jak se jim to teď vrací, tak je to úžasné. A protože ty kluky znám, tak mě vlastně ani nepřekvapilo, že se jim na šampionátu až tak dařilo, protože vím, jak na sobě pracují a čeho jsou schopní.

Byl jste na univerziádě, což je takový slabý odvar olympiády. Je tato zkušenost pro vás o to větší motivace dostat se na olympiádu a zažít to ve velkém?
Určitě. I když to bylo v několikrát menším měřítku, tak i tak to dýchalo tím, jak je to prestižní akce. Sjelo se tam obrovské množství sportovců a slavnostní nástup na stadionu v Neapoli byl zajímavou zkušeností. Umím si představit, že jet na olympiádu, musí být opravdu pecka.

Když na závěr trochu tématicky odbočíme, na sociálních sítích jsou fotky, že jste i během vánočních svátků lezl do jezera se otužovat. Je otužování váš koníček?
Dá se to tak říct. Začalo to v rámci rekonvalescence, kdy rád chodím do ledové vody po tréninku. Postupně se z toho ale stal koníček. Docela hodně se o otužování zajímám a hodně si o tom čtu. Má to i jiné zdravotní účinky než regeneraci. Hodně jsem si to oblíbil. Chodím se otužovat docela pravidelně. Byl jsem už i s Kubou Tůmou a Zachem Hankinsem. Lámu i Jardu Bohačíka a Martina Kříže, ale zatím marně. Cítím se dobře a určitě v tom budu pokračovat.

Je to tedy pro vás ta nejlepší regenerace?
Určitě. Do van s ledem chodíme v týmu skoro všichni a u mě není den, kdy bych do ledu po tréninku nešel. Ledová voda je moje nejoblíbenější.


David Šváb