Tři vagabundi zmákli tisíc kilometrů. Jeli se na kole z Poděbrad vykoupat k moři

Svoji výzvu vzali vážně a také svoji pouť na kole splnili do puntíku. Bojovali s únavou, „malým stanem“ nebo s rozbitou přehazovačkou. Vše dopadlo na jedničku a všichni se mohli dost vyčerpaní vykoupat v moři.

Start byl jasně naplánovaný. Jelo se z Poděbrad, z místa bydliště a hlavního organizátora Ondřeje Martínka. „Myslím si, že prvotní myšlenka byla taková, že bychom chtěli dojet z místa bydliště k moři. Ondra rozhodl, že startovat se bude v sobotu ráno z Poděbrad a cílem trasy bylo italské město Trieste. V poslední den jsme to ale přehodnotili a za cíl zvolili italské Grado,“ řekl Lukáš Hruška. „Celé jsme to zvládli za osm dní,“ přidal se Martin Tůma.

FOTO: Rezerva Polabanu stihla sedm gólů za poločas. Předhradí udeřilo na konci

Kde vznikl ten nápad? Často je to třeba u piva nebo na nějaké společenské akci. „Tato otázka mě také napadla, ale to už jsme šlapali na kole. A když jsem se kluků zeptal, kdo to vlastně vymyslel, tak vina padla na Ondru,“ usmál se Hruška. „Nápad vznikl v zimních či podzimních měsících minulého roku s tím, že by bylo skvělé dojet ze srdce Čech až k moři. Já osobně na ten nápad kývl trochu s tím, že s přicházejícím dnem odjezdu z nápadu postupně sejde. Nicméně se nestalo, a tak se výprava opravdu uskutečnila,“ doplnil Tůma.

Tři fotbalisté hrající za okresní týmy si na cestě říkali Tři vagabundi. „To byl nápad Ondřeje a myslím, že byl zvolen velmi dobře. Možná ještě trochu přesnější by po třech dnech v sedle byl název Tři veteráni,“ směje se Tůma.

Naplánovat trasu, rozdělit si úkoly a povinnosti. I na toto všichni dobře mysleli a vše měli rychle vyřešené. „Naplánování trasy měl na starosti Ondra. Úkoly jsme měli rozdělené podle toho, co je komu nejbližší. Martin, student medicíny, měl na starosti zdravotní stránku (lékárničku), která podle mě i Ondry nebyla v úplně perfektním stavu - sice jsme měli sérum proti uštknutí zmijí, léky proti černému kašli, ale postrádal jsem něco proti rýmě, kašli a bolestem hlavy,“ práskl na kolegu Lukáš Hruška. „Já jsem se staral o servis kol a Ondra měl na starosti vše ostatní,” přidal ještě fotbalista Sokolče.

„O naplánování trasy a detailní rozdělení každodenních úseků se měl postarat Ondřej, což k mému překvapení splnil skoro na jedničku s hvězdičkou. Takže musím říct, že navigace v průběhu trasy fungovala velmi dobře,” culil se Tůma.

Ujet na kole tisíc kilometrů, to chce vážně obrovskou vůli. Na trase se všichni nevyhnuli krizi. „To by měl říct hlavně Ondřej, který se za první dva dny, snad jen s výjimkou spánku, z krize vůbec nedostal (smích). Lukáš by naopak se svojí kondicí mohl jet stejnou cestu i nazpět. Obecně si ale myslím, že jsme po fyzické stránce, až na občasné velmi intenzivní bolesti zadnice, výlet zvládli velmi dobře,“ vyprávěl Tůma, fotbalista Městce Králové.

Borci měli štěstí, že se jim během cesty vyhýbaly defekty. „Z hlediska defektů pro nás bylo dobrodružství velmi přívětivé. Asi největší problém nastal v Rakousku, kdy Lukáš utrhl lanko u přehazovačky a musel chvíli bojovat s terénem na nejtěžší převod. Toto byl však problém víceméně ojedinělý, tudíž i toto bylo velmi milé překvapení,“ oddechl si Tůma.

Strašnou únavu a dlouhý čas v sedle si mohli trochu zpestřit sledováním přírody. „I přes občasná náročná stoupání jsme se nikdy nepřestali kochat okolní přírodou a výhledy, které hlavně v Rakousku v oblasti Alp byly opravdu dechberoucí,“ řekl Tůma.

V průběhu cesty vznikla dohoda, že jeden den budou přespávat „na prasáky“ někde v přírodě a další den někde pod střechou, s možností dopřání si sprchy a lepší osobní hygieny. Spaní v přírodě měl ve své režii hlavně Lukáš Hruška, který hledal velmi důmyslné přístřešky, tudíž se stalo, že přespávali v místech jako stánek s občerstvením, výklenek od budovy technických služeb. „Malým pomocníkem nám byl mimo jiné i můj malý stan, který poskytl střechu nad hlavou. Pokud ale pršelo, tak střechu neposkytoval,“ přiznal se smíchem Tůma.

Informaci ještě vtipně doplnil Martínek ve svém facebookovém deníku. „Stan je v podstatě v hobití velikosti a ani nemá plachtu proti dešti. A nepřesvědčilo mě ani tvrzení Martina, který říkal, že když mu bylo šest, tak se v něm v klidu ve třech vyspali a že do něj určitě nepršelo ani při silném dešti a krupobití,“ rozesmál se Martínek, fotbalista Bohemie Poděbrady.

Po tak strašlivě dlouhé cestě na kole se asi těšili, že se vykoupou v moři a budou mít před sebou už jen cestu domů autobusem. Obojí ale tak skvělé nebylo. „Koupání v moři jsme si vzhledem k intenzivnímu programu i po dojezdu užili méně, než jsem čekal. Ale i to málo bylo velmi příjemné. Bylo to koupání vykoupené hlavně potem a odříkáním,“ popisoval pocity všech zúčastněných Tůma. „Cesta autobusem byla z mého pohledu strašná. A to kvůli tomu, že neumím v autobuse spát a také kvůli pubertální skupině Čechů vracejících se z výletu,“ přidal „ministr zdravotnictví“.

FOTO: Csaplárovskou hrozbu rozmetal Novák. Bora předvedl lahůdku z půlky hřiště

„Po dojezdu k moři nám zbývalo pět dní do odjezdu zpět domů. Já jsem očekával, že si lehneme někam na pláž a budeme odpočívat. Bohužel najít nějaké ubytování byl větší problém, než jsem si dovedl představit. Jediné dostupné ubytování jsem našel asi osmdesát kilometrů od místa, kam jsme dorazili. Takže jsme se tam druhý den přesunuli. Lukáš na kole, já a Martin s dopomocí autobusu,“ připojil Martínek.

Následovala první a spontánní oslava v Itálii. Možná s nečekanými následky. „Jedna oslava proběhla, a to po dojezdu k moři v italském Gradu, kde se Hrůša, za normálních okolností téměř abstinent, nechal přemluvit k objednání litrové karafy vína. A jelikož nám zachutnalo, tak se jejich množství nakonec zastavilo na čísle čtyři, což se později ukázalo být i vzhledem k osmidenní intenzivní jízdě jako slušný šach mat pro nás všechny. Kolonáda v Gradu nám byla dost malá a GPS navigátor (Martínek – pozn. red.) nás nebyl schopný ani dostat na hotel. Zřejmě kvůli tomu, že pořádně neviděl na display svého telefonu,“ zhodnotil oddechovou část výpravy Tůma.

Někdo si může říct, že jsou to blázni, šílenci. Ale měli podporu i na dálku. „Tento aspekt byl opravdu velmi milý a překvapivý. Každodenní reporty na sociálních sítích měly opravdu velký a nečekaný ohlas, stejně tak slova podpory na nás všech zanechala velký dojem. Stejně tak zájem okolí i po dojezdu občas přicházel z míst, kde bych to nikdy nečekal, a je tomu tak doteď,“ ocenil Tůma.

Od zítra si můžete přečíst na pokračování facebookový deník Ondřeje Martínka z cesty