Pátek a ještě k tomu třináctého, pro mnohé nešťastný den. Ovšem ne pro partu mladých borců z neratovické přípravky Tygříci. Naopak to byl den, na který se nezapomíná. Jejich tříměsíční snažení při plnění Odznaku všestrannosti olympijských vítězů došlo svého naplnění.

Mladí fotbalisté si vyzkoušeli v praxi celkem deset disciplín – běh na 60 metrů, běh na 1 km, dálka, hod medicinbalem, shyby, švihadlo, trojskok, kliky, leh/sedy, míček. Právě soutěživost, při níž mohl každý dokázat svůj um, přinesla u mnohých borců až nečekané výsledky.

Neratovická sportovní hala přivítala v pátečním podvečeru vedle rodičů také osobu nad jiné povolanou – Štěpána Janáčka, bývalého reprezentanta ve skoku o tyči, účastníka tří olympiád, který se nyní snaží rozšiřovat projekt, který mají „na svědomí" olympijští šampioni Roman Šebrle a Robert Změlík.

S jakými pocity přijel do Neratovic? „Určitě dobrými, protože budeme odměňovat tak parádní mladé kluky, kteří si to zaslouží. Sbírka ocenění, které během tří měsíců dokázali nastřádat, je známkou toho, že trenéři to tady dělají dobře. Je vždycky potěšující a velmi příjemné, když můžeme strávit takový večer," svěřil se. Co říkal na to, že oceňovaní mladíci vlastně ani nejsou atleti? „Atletika a gymnastika jsou základem všech sportů. I pro fotbal je důležitá všestrannost. Pokud se fočus bude dělat jen s merunou a kluci nebudou umět běhat, je to špatně," odpověděl.

A připomněl i své vlastní sportovní začátky v tomhle věku, které mu evokoval název Tygři. „S bráchou jsme chodili do Sokola, kde jsme jednou ročně hrávali Hadrák Cup s plátěným míčem. S dalším kamarádem jsme dali dohromady právě družstvo Tygříků."

Pak už plocha neratovické haly patřila Davidu Šprinclovi staršímu, duchovnímu otci myšlenky zapojit své svěřence do projektu odznaku olympijských vítězů. Coby moderátor postupně pozval celou třicítku svých svěřenců ke stolku, kde jim Štěpán Janáček předal upomínkové diplomy a rovněž celou plejádu diamantových (1), zlatých (5), stříbrných (12) a bronzových (12) odznaků.

Příjemným zpestřením pro přihlížející rodiče se stala soutěž v hodu medicinbalem přes hlavu, v níž si její aktéři přímo v praxi vyzkoušeli nástrahy této, ne zrovna jednoduché disciplíny. Všichni zúčastnění si při svém sportovním výkonu užili hodně legrace, byť je nutné přiznat, že některé pokusy za mohutného povzbuzování jejich ratolestí byly docela vydařené. Ten nejdelší v podání Milana Buška měl hodnotu 18,35 metru.

Závěrečné slovo patří Davidu Šprinclovi. Jaký máte pocit z dnešní akce? „Myslím, že hodně rodičů překvapilo, že akce měla velmi oficiální charakter. Moc se mi líbila bezprostřednost Štěpána Janáčka, který si všechny kluky získal během prvních pěti minut. Exhibice v hodu medicinbalem, v níž se představili rodiče dětí, byla právě jeho nápadem, bavila hodně lidí a pro odznak získala i starší generaci, což je myslím to hlavní."

KAREL HORŇÁK