Jak se stalo, že najednou necítíte potřebu závodit?
Od začátku své kariéry trénuji prakticky sám, absolvoval jsem stovky závodů, ale najednou přišla doba, že tu potřebu sám si zazávodit už nemám… Vůbec to neznamená, že netrénuji, stále se udržuji – běhám, jezdím na kole a podobně.

Takže pro letošek nemáte ve svém kalendáři žádný závod?
Tento rok oslavím v prosinci padesátiny, je možné, že si budu chtít dát sám pro sebe dáreček v podobě kvalitně zaběhnutého ultramaratonu. Stále mám nevyřízené účty v běhu na 24 hodin, naposledy jsem dokázal zvládnout přes 200 kilometrů už skoro před deseti lety, tak pokud najdu znovu motivaci a vnitřní sílu, je možné, že to znovu dokážu zaběhnout. Už jsem přihlášený na 24hodinovku koncem června do Německa. Tím, že jsem ročník 1964, posouvám se už do veteránské kategorie C, čili muži 50 až 59 let, kde mohu získávat slušné umístění na krátkých závodech. Nechávám to tedy ještě zcela otevřené, na co se letos ještě budu specializovat.

Máte vedle oněch „nevyřízených účtů" v běhu na 24 hodin i nějaký další běžecký sen?
Ano a chci si ho do roka či dvou splnit. Na kole jsem pětkrát dojel z domova k mořím, ale ještě k němu nikdy nedoběhl. Takže chci z domova doběhnout do Chorvatska na poloostrov Istrie, což znamená devět dní běhu, denně 90 až 100 kilometrů. Sháním doprovod – cyklistu, který poveze na vozíku vše potřebné. Je možné, že to letos v červenci stihnu, a oslavím tak předem mé padesátiny.

Společně s fotbalovým klubem SK Slavia Velký Borek chystáte už podruhé půlmaraton. Můžete připomenout, jak tento závod vlastně vznikl?
Už čtvrtým rokem spolupracuji s tímto klubem, fotbalisté hrající nyní okresní přebor se mnou absolvují vždy část zimní přípravy. Věnujeme se kondiční přípravě a jednou týdně si mladí fotbalisté se mnou vyběhnou na zhruba hodinový běh do přírody kolem Borku. Při jednom z tréninků řekl jeden z nich, že by už byl schopný určitě zvládnout i klasický půlmaraton a přidali se k němu i další kluci. Zasmál jsem se, že zatím běhají jen poloviční porci a že těch druhých deset kilometrů už bývá mnohem těžší zvládnout. Ale pro mě to byl obrovský impulz a hned jsem se přidal, že pro ně vyměřím přesně 21,1 kilometrů a udělám klasický závod. Jelikož už mám zkušenosti s organizací závodů, letos pořádám už počtvrté dvoudenní ultraběh Deset lužických sedmistovek (16. a 17. srpna 2014), dlouho jsem se nerozmýšlel a šel hned do toho… Našel jsem hned podporu v Jiřím Vavřinovi (šéf klubu), se kterým už léta kamarádím. Jirka sehnal zdatné pomocníky na občerstvovací kontroly z řad Slavie.

Zatímco prvního ročníku se kvůli krátké době na prezentaci závodu účastnili hlavně místní fotbalisté a jen někteří pozvaní běžci, tak letos to prý bude „jiné kafe"?
Každý běžec specialista si dělá většinou dlouhodobé plány na své závodění, minimálně na čtvrtrok či půlrok dopředu, takže větší prezentace běhu loni opravdu neměla smysl. Letošní závod už bude zcela oficiální, určený také pro nejširší běžeckou veřejnost. Očekáváme vysokou účast, kterou zatím můžeme jen odhadovat na sto až sto padesát běžců. Závod je naprosto ideální na otestování předjarní formy, protože přesně tři týdny po něm se v Praze koná masový Hervis půlmaraton.

Loňský ročník měl start u hřiště ve Velkém Borku a cíl ve Mšeně na zrekonstruovaném náměstí. Proč je tomu letos naopak?
Trasa běhu je otočená z důvodu nutného zázemí pro běžce po doběhu v prostorách cíle, tedy v areálu SK Slavia. Z toho i plyne, že trať je oproti loňsku jednodušší, start se totiž nachází ve větší nadmořské výšce než cíl.

Objevila se dokonce zvěst, že se závodu zúčastní někdo z Keňanů, čili běžců absolutní světové třídy…
Tahle fáma mě také velmi pobavila. Je to holý nesmysl. Rozpočet naší akce je skromný a těžko můžeme nějakému zahraničnímu borci předem vyplatit vysoké startovné v řádu stovek tisíc korun jen za účast. Pak také profil naší trati ani nezaručuje elitní světové časy. Zhruba dvě třetiny se běží terénem po polních a lesních cestách, zbytek po asfaltu. Přesto mám snahu získat na start i zahraniční běžce, především z příhraničních Sudet, Němce či Poláky. Na Mělnicko to mají jen něco přes dvě hodiny jízdy autem, takže je to velmi reálné. Osobně se znám s několika běžci z atletického oddílu z německého města Hoyerswerda, kde jsem před lety běžel 24hodinovku. Šéf klubu přislíbil, že zkusí dát dohromady běžeckou partu. Lákám je mimo jiné i na guláš, který se bude běžcům po závodě v klubu na hřišti podávat.

Chystáte letos nějakou novinku i ve vyhodnocování jednotlivých kategorií závodu?
Vyhlášeno bude absolutní pořadí, čili tři nejlepší muži a ženy bez rozlišení věkových kategorií, dále podle jednotlivých kategorií a navíc máme zvláštnost – soutěž dvojic. Rodič plus potomek, jejichž časy se budou sčítat. Určitě i tuto kategorii obsadíme, už loni jsme měli na startu dvě dvojice z řad fotbalistů (Nesládkovi a Šejnohovi). Těší mě, že nejen v Borku, ale i v širším okolí je stále více nadšenců, kteří na tento závod pilně trénují a chtějí si vyzkoušet své limity a dokázat si, že závod zvládnou.

Pokud by třeba nějaký čtenář Deníku chtěl pár radami pomoci, jak se ještě připravit na případný start…
Rád pomohu, se svými závodními i organizačními zkušenostmi se asi mohu o mnohé podělit.

Co pro vás osobně znamená pořádání běžeckých závodů?
Asi je vidět, že mi dělá velkou radost a zároveň se mi i daří. V prostředí vytrvalostního běhu se pohybuji už přes sedmnáct let a naběhanými kilometry jsem něco jako dobře zajetý auťák. Proto tímto i předávám své zkušenosti dalším běžcům, organizací těchto běhů žiju, chci v každém ročníku vylepšovat podmínky pro běžce a přijít s něčím novým. Pro mě to znamená postupnou celoroční práci, samozřejmě bez nároku na nějaký honorář či profit. Odměnou je mi spokojenost účastníků závodu. Neobejdu se samozřejmě bez pomoci své rodiny a spousty dobrovolníků, za což patří všem veliký dík.

Martin Hunčovský – vizitka

Datum a místo narození: 26. prosince 1964, Mělník
Povolání a záliby: Je učitelem němčiny a tělocviku na střední škole v Mělníku. Mimo běhání patří mezi jeho záliby dálková cykloturistika, dokázal na kole z Kelských Vinic, kde bydlí, dojet do Chorvatska k Jaderskému moři, do Polska k Baltu a Německa k Severnímu moři, po hranicích objel celé Česko i Slovensko.
Sportovní kariéra: V prostředí vytrvalostního běhu se pohybuje přes 17 let. Za tu dobu stihl naběhat v trénincích a závodech přes 70 000 kilometrů, má za sebou přes sto půlmaratonů, 82 klasických maratonů a přes 60 ultramaratonů. V posledních dvou letech se jako člen výboru občanského sdružení Česká asociace ultramaratonců zabývá chodem českého ultramaratonu, plánováním ultrazávodů, nominací reprezentantů na mistrovství světa a Evropy a vůbec propagací a popularizací tohoto sportovního odvětví.

Borecký půlmaraton - 2. ročníkKdy: neděle 16. března 2014
Start: ve 12 hodin ve Mšeně
Cíl: areál SK Slavia Velký Borek
Startovné: 200 korun při přihlášení a zaplacení do 20. února, jinak 300 korun s možností přihlásit se i v den startu; z důvodu výroby pamětních medailí a diplomů pro každého účastníka a autobusové přepravy z Velkého Borku na místo startu budou pořadatelé rádi za včasné přihlášení
Trasa závodu: 21,1 kilometrů; velice atraktivní v krásné přírodě Mšenska, CHKO Kokořínsko až po okraj Mělníka; mírně zvlněný profil, mezi 15. až 17. kilometrem delší výběh z Hleďsebe na rozcestí Čepička, ale pak už jen z kopce do cíle na hřiště v Borku
Občerstvovací a kontrolní stanice: U grobiána (5,5 km), autobusová zastávka ve Lhotce (12,7 km), rozcestí Čepička (17,1 km)
Doprovodný program (v prostoru cíle): dětský koutek, atrakce pro děti, soutěže pro dospělé.
Hlavní organizátor: Martin Hunčovský (tel: 731 068 012, martin.huncovsky@quick.cz)
Informace a přihlášky: www.sksvborek.webnode.cz
Loňští vítězové – muži: Ladislav Gášek (1:35:43), ženy: Karolína Růžičková (1:50:45); celkem startovalo 21 mužů a 2 ženy