Ale co s dětmi? Kdo je poslal na vánoční trenažery do Pardubic, neprohloupil.
Poslední víkend před svátky se přímo nabízí, aby jednotlivá sportovní odvětví uspořádala oddechové závody, kde nepůjde o rekordy, ale o uvolněné přátelské setkání s přáteli, vánoční atmosféru.
A je úplně jedno, zda se bojuje o vánočního kapra, nebo, tak jak tomu bylo o víkendu v Pardubicích, o perník.
Místním veslařům se vše podařilo na jedničku.
Už samotná volba prostor, budova ČSOB přímo v centru města, byla polovinou úspěchu. Parkování není problém, už v minulém týdnu ČT informovala, že místní Policii „došly“ botičky.
Organizátoři vás nenaženou do chladné tělocvičny kdesi na periferii s odkazem „přezůvky sebou“, ale do příjemného vestibulu bankovního domu.
Pokud chce veslování přilákat i náhodné diváky je přece nesmyslem nutit babičky a maminky, aby své ratolesti sledovaly v punčochách na chladné palubovce.
Účastníků nebylo mnoho, ani málo. Tak akorát, což zajišťovalo hladký průběh a rychlý spád celého dne.
Od každé kategorie jedna až dvě jízdy. Neustále se bylo na co dívat a pokud vás něco nezajímalo, stačilo přejít přes ulici do nákupního centra, kde šlo případně dokoupit vánoční dárky svým blízkým.
Výkony nebyly takové, na jaké jsme zvyklí z Pohárových kol, ale to neznamená, že chybělo napětí. Například závod veteránek svým průběhem a vyrovnaností strhl k povzbuzování a potlesku všechny přítomné.
O vrchol dne se postaral závod čtyřčlenných družstev, kdy proti sobě nastupují vždy dvě družstva na trati 500 metrů. V praxi to vypadá tak, že na čtyři trenažery usednou závodníci z Lysé a na zbylé čtyři „co dům dal“.
Jak to v té Lysé dělají?
Nabízí se jediné vysvětlení. Tak jako v nošovickém Hyundai povinně všichni zaměstnanci o přestávkách cvičí, v Lysé všichni veslují.
Byla to příjemná sobota, za kterou veslařům z Pardubic patří velký dík s ještě větší organizátorskou jedničkou.
A pokud by byl k dispozici i vánoční svařák, připadal bych si jako na biatlonu v německém Ruhpoldingu. Tak snad příště.
Roman Novotný
Zdroj: www.kvm1881.cz