„Zlepšení proti minulému ročníku je znatelné," pochvaloval si trenér Jan Papež splnění cíle, kterým byl právě posun směrem vzhůru z loňské desáté příčky. „V naší hře je ale pořád spousta nedostatků, na kterých budeme pracovat, abychom byli stále lepší."

Mezi dvanáctkou týmů zařadil Mělnické los do skupiny A. Hned na úvod přišla porážka od Dukly Praha (2:14), tedy soupeře té nejvyšší kvality. „Hráči jako by se lekli a v hlavách prohrávali, aniž se dotkli míče," všiml si trenér Papež.

Po následných zlepšených výkonech ale přišly výhry nad Velkou Bystřicí (11:5), béčky Liberce (22:2) i Jičína (18:2) a druhý den také nad Jabloncem (6:4) v přímém souboji o pozici zaručující boje o medaile.

V semifinále Mělničtí vyřadili Jičín A (14:11), který hnalo za vítězstvím domácí hlediště. „Především gólmani dali stopku jičínským střelcům. Na konci zápasu jsme měli více sil na převážení misek vah," popsal zápas Jan Papež.

Ve finále pak hráči Wendy dostali možnost reparátu proti Dukle. Do poloviny utkání to s odplatou za úvodní porážku vypadalo celkem nadějně a Mělník prohrával o jediný gól. Po poločase už ale jako by byl na hřišti opět jen pražský celek. „Hráči Dukly ukázali svou kvalitu a zlepšeným výkonem nám takzvaně nedali čuchnout," ohlédl se za finalovou porážkou Jan Papež.