Obrovského úspěchu dosáhli odchovanci mělnického veslování na juniorském mistrovství světa ve francouzském Brive la Gaillarde (5. - 9. 8. 2009), kde získali dvě stříbrné medaile. O první se postaral dvojskif Denisa Čvančarová a Lenka Antošová, druhou přidala párová čtyřka ve složení Jan Andrle, Jakub Podrazil, Jan Pilc a David Szabo.

Denisa Čvančarová i Jan Andrle začali svoji sportovní kariéru v roce 2001 v KVM 1881 Mělník. Denisa pak přešla na podzim roku 2008 do ČVK Pardubice, kde studuje sportovní gymnázium.

Úspěch mladých veslařů je dalším ze zářných příkladů toho, že i v malém klubu mohou vychovat medailisty z MS. Zásluhu na tom mají všichni trenéři mládeže, především pak Dana Grudová a Pavel Čvančara, kteří vedli v přípavě Denisu Čvančarovou, Petr Březina, Radek Andrle a Pavel Knob stojící za úspěchy Jana Andrleho.

A jak daleká je cesta z Mělníka až k medailím z mistrovství světa, to nám prozradili oba úspěšní veslaři – Denisa Čvančarová a Jan Andrle.

Medaile z MS, to už něco znamená. Jak si jí ceníte?
Denisa: Hodně moc, byl to můj sen. Bezprostředně po dojezdu jsem byla hodně šťastná. Řekla jsem si: konečně to zacinká (smích).
Jan: Bylo to víc, než jsem čekal. Můj cíl bylo finále A. Pak už to může mít každý. Já jsem byl nadšený.

Ve finále už se asi moc kalkulovat nedá. Jaké umístění byste před závodem brali?
Denisa: Nad tím jsem vůbec nepřemýšlela. Před závodem jsem byla hodně nervózní, jenom jsem se soustředila, abych něco nepokazila.
Jan: Já bych bral asi jakékoliv, protože tam je šest nejlepších posádek na světě. Jsem rád, že jsem byl jeden z nich a ta stříbrná medaile, to už je takový příjemný bonus.

Závodíte za různé kluby, ale scházíte se na jedné lodi v reprezentaci. Jak se vůbec takové družstvo dává dohromady?
Denisa: Tak na jaře v dubnu jsou kontrolní závody, kde vlastně z těch nejlepších udělají posádky, které pak jedou na mezinárodní regaty a následně také nominační dráhu na čas. Když pak prokážou, že mají šanci něco zajet, tak je pošlou na MS. Musí ale předem splnit časový limit.
Jan: U nás to probíhá úplně stejně. Už přes zimu nás sledují, jaké máme výsledky na trenažérech, pak to pokračuje mistrovstvím republiky na dlouhou trať. Pak jede osmnáct nejlepších skifařů do Račic, letos byla v juniorech prioritou čtyřka párová. Takže první čtyři skifaři byli nominováni. Ale ještě zkoušeli různé varianty s prvními šesti skifaři, jak si v lodi navzájem vyhoví. Nakonec byla loď složená z prvních tří nejlepších na kontrolních závodech a vítěze na dlouhé trati. Až na našeho háčka jsme spolu jezdili už před dvěma léty.

Do finále jste se museli ale prokousat přes řadu kvalifikačních rozjížděk.
Denisa: V rozjížďkách nás bylo celkem dvacet posádek. Ve středu se jely celkem čtyři rozjížďky, ze kterých postupovaly přímo do semifinále vždy dvě nejlepší lodě. My jsme měly těžké soupeřky, hlavně Řekyně, ale zvítězily jsme s přehledem a rovnou postoupily do semifinále. Tam postupovaly do finále první tři lodě. Před semifinále už jsme se hodně bály, protože jsme si vzpomněly na loňský rok, kdy jsme o čtyři setiny nepostoupily. Byly jsme hodně nervózní, ale postoupily jsme asi o třináct desetinek před Číňankami. Druhý den pak bylo finále, kdy jsme odstartovaly na třetí pozici a postupně jsme se probojovaly na druhé místo. Celou trať jsme se praly s Číňankami, které jsme porazily ve finiši. První byly Němky, ale ty vyhrály s naprostým přehledem.
Jan: My jsme také začali ve středu. Startovalo 32 lodí. Bylo šest rozjížděk a oproti loňskému roku nás tak čekal jeden závod navíc. Tím pádem jsme závodili každý den. Rozjížďka byla taková dramatická a těžší v tom, že nás rozhodčí před startem moc nenechali rozveslovat. Zavolali nás na start o čtvrt hodiny dříve, byli jsme nerozhýbaní, ale s přehledem jsme zvítězili. Ve čtvrtfinále už jsme se podle toho připravili a také zvítězili, byl to ještě jednodušší závod. Pak přišlo to semifinále, to už jsme se báli hodně. Letos se to zadařilo, to jsme jeli poprvé na německou posádku a věděli jsme, že mají hodně silný střed závodu. Někdy před kilometrem jsme už byli před nimi a už jsme si to potom jenom hlídali. A finále, tam už nebyl čas na nic. Tam už jsme jen jeli.

Měli jste vůbec čas poznat Francii?
Denisa: Podívala jsem se do Francie, bylo to tam krásné, ale na nic nebyl čas. Nervozita byla velká a hlavně jsem se soustředila na závody než na okolí.
Jan: Holky? Na ty nebyl čas (smích). Chutnal mi francouzský sýr. Když jsme nezávodili, tak jsme trénovali a pak relaxovali na pokoji, takže na nic jiného nebyl čas. Z Francie jsem toho tedy moc neviděl.

Jaké jsou vaše nejbližší sportovní cíle?
Denisa: Vlastně jsem včera dostala zprávu, že se mám zítra (středa) dostavit do Prahy, kde budu usilovat o start na MS dospělých ve dvojici se starší Antošovou, která je pětinásobnou mistryní světa a zároveň starší sestrou Lenky, s kterou jsem získala teď stříbrnou medaili. Bude se rozhodovat právě mezi mnou a jí. Ještě jsem dostala nabídku do lehkých vah na dvojskif, ale musela bych během týdne zhubnout o čtyři kila, a to mně připadá docela děsný. Spíš počítám, že si dvě sestry sednou spolu, takže tam pojedu jen na zkušenou. Splním si tak další sen, že se svezu s pětinásobnou mistryní světa.
Jan: Já nikdy nemyslím moc dopředu. Kam mě posadí, tam pojedu (smích). Uvidíme.

Oba dva za rok maturujete, co bude dál?
Denisa: Můj trenér je i zároveň ředitelem školy a on mi nabídl, abych o rok odložila maturitu a věnovala se ještě veslování a soustředila se na něj ještě víc. Dostala jsem i docela zajímavou finanční nabídku a přemýšlím, že asi tu maturitu odložím. Takže zatím nevím, co bude dál.
Jan: Já moc dopředu nemyslím. Pro mě je teď prioritou dokončit tu školu. Pak se zase něco vyvrbí jako vždycky.

Jaký je váš sportovní sen, čeho byste chtěli dokázat?
Denisa: Určitě bych se chtěla dostat na olympiádu aspoň do finále A. Ale nevím jak to všechno bude, s kým budu jezdit, jak budu jezdit…
Jan: Pro mě je vždycky největší cíl ten nejbližší závod.

Veslování nepatří k našim nejpopulárnějším sportům. Jak jste se k němu dostali?
Denisa: Vesluju sedm let. Bratr vesloval, a tak jsem to chtěla zkusit také. Baví mě i atletika, kterou teď dělám, a hodně plavu, ale veslování vítězí.
Jan: Já jsem hrál pět let hokej, ale pak mě nějak přestal bavit a asi mě moc nenaplňoval. A hlavně táta vesloval jako mladý, a tak jsem to zkusil také.

Důležitý je přechod z juniorské kategorie do seniorské. Jak moc je to těžké prosadit se o kategorii výš?
Denisa: U nás je mnohem větší konkurence mezi juniorkami než v ženách. U nás jsou tak tři až čtyři skifařky a pak jsou lepší dorostenky. V mezinárodním měřítku už je to těžké, tam ta konkurence je hodně velká. Prostě musím na sobě víc pracovat, jinak to nejde. Zato muži to mají o hodně těžší, tam je jich hrozně moc.
Jan: Já jsem toho ještě za chlapy moc nejel, takže nevím. Letos jsme jeli mistrovství republiky na párové čtyřce za muže, protože v juniorech bychom si nezazávodili. Ale je tu ještě kategorie do 23. let, kde bych se mohl prosadit.

Máte medaile z MS, jste vzory pro mladé začínající veslaře v KVM Mělník. Co byste jim chtěli vzkázat, aby to třeba jednou dotáhli tak daleko jako zatím vy?
Denisa: Velkou trpělivost, cílevědomost a hlavně aby měli veslování jako prioritu před zábavou.
Jan: Když nejde o život, tak už nejde o nic (smích). Důležité je hlavně se tím bavit. Nesmí to sklouznout do nějakého stereotypu.

DENISA ČVANČAROVÁ
Datum narození: 28. 3. 1991
Přezdívka: nemám, a když ano, tak o ní nevím
Od kdy veslujete: od jedenácti let
Největší úspěch: tak určitě stříbro z MS
Oblíbený sportovec: Usian Bolt a Phelps
Koníčky kromě veslování: atletika a plavání
Denisa očima trenérů: Od svých raných začátků v mladších žákyních byla vždy velmi cílevědomá, pracovitá, tvrdohlavá, ale i obětavá. Není proto divu, že začala velmi brzy vyhrávat závody, měla štěstí i na dobrý kolektiv, který ji podporoval. Díky své ctižádovosti nerada přijímá porážky a to ji stále motivuje k poctivému tréninku. Denise přejeme, ať se jí stále daří.
JAN ANDRLE
Datum narození: 25. 5. 1991
Přezdívka: mezi veslaři Jeník nebo Jenda
Od kdy veslujete: asi od roku 2001
Největší úspěch: medaile z MS
Oblíbený sportovec: nemám žádného
Koníčky kromě veslování: hudba, přátelé
Honza očima trenérů: V první řadě je to velice skromný kluk, který v tréninkové přípravě pracuje velmi poctivě a spolehlivě. Pro mladší závodníky je velký vzor a pro své vrstevníky velký kamarád. Je týmový hráč a v náročných situacích dokáže „parťáka“ podržet. Pracovat s Honzou je opravdové potěšení. Přejeme Honzovi hodně úspěchů v jeho další veslařské kariéře.

JAROMÍR HEJNA