V počtu medailí a bodů získaných na evropských i světových mistrovstvích nemá Eliška Krejčová – Fürstová mezi českými veterány konkurenci.

Patří do zlaté poválečné generace československých stolních tenistů. Přestože se nikdy nestala mistryní světa, po válce nejméně deset let kralovala československým ženám. Získala sedmnáct titulů mistryně republiky.

Rodačka z Kralup nad Vltavou, kde nepřetržitě bydlí, byla od mládí talentovaná na všechny míčové hry. Jako sportovní naději ve stolním tenisu  si ji vytipovali do pražské Sparty, kde se neustále zlepšovala. Se svou kvalitní obrannou hrou nastupovala ve smíšeném družstvu v extralize.

Když při jednom důležitém zápase za zeleným stolem poprvé zvítězila nad tehdejší jedničkou ženského stolního tenisu Marií Kettnerovou, dostala se do hledáčku reprezentačních trenérů.

Na prvním poválečném šampionátu Československa jednotlivců v Bratislavě v roce 1946 získala svůj první individuální titul – s Ivanem Andreadisem ve smíšené čtyřhře,  z mistrovství světa roku 1947 v Paříži má bronzovou medaili, kterou vybojovala v kategorii družstev.

Dres Československa oblékala na zahraničních utkáních více než deset let. S reprezentací skončila na mistrovství světa stolních tenistů ve Stockholmu. Za svou sportovní kariéru přidala do československé síně slávy sedm bronzových medailí.

Loni na mistrovství Evropy v Brémách získala v soutěži jednotlivců i ve čtyřhře ve své věkové kategorii zlatou medaili. A to prý ještě ve svém oblíbeném sportu neřekla poslední slovo…

VIZITKA
Šestaosmdesátiletá stolní tenistka, které by její sportovní nasazení mohli závidět o desítky let mladší sportovci. Celý život zůstala věrná městu Kralupy nad Vltavou, kde se narodila. Jejím největším koníčkem je stolní tenis. S pálkou v ruce se začala ohánět už ve svých šesti letech, kdy se inspirovala u dvou bratrů, o deset a jedenáct let starších. Poprvé se dostala do reprezentace ve svých dvaceti letech, v roce 1947, kdy její družstvo vybojovalo v Paříži bronz. Pak byla dalších deset let první dámou československého stolního tenisu. Když se po téměř třicetileté pauze vrátila v polovině osmdesátých let k zelenému stolu, začala další etapa její skvělé sportovní kariéry.

JIŘÍ HERAIN