Odkud vlastně pocházíte, pro nás je přece jen pojem Amerika dost velký?
Pocházím z USA, ze státu Wisconsin. Je to na severu, u hranic s Kanadou.


Začínal jste už v USA. Jak jste přišel zrovna na volejbal, který vůbec není národním sportem?
Začal jsem hrát v USA, když mi bylo 14 let. V 7. třídě jsme měli volejbal v hodinách tělocviku a pak jsem pokračoval ve školním týmu. Chtěl jsem to vyzkoušet, bylo to něco nového a úplně jiného. Do té doby jsem totiž hrál basketbal a baseball. Navíc hodiny a tým byly v naší škole dobře vedeny a organizovány. Tak jsem to jen tak vyzkoušel a začalo mě to bavit. Takže jsem nakonec u volejbalu zůstal. Podařilo se mi i získat sportovní stipendium na Univerzitě v New Jersey. A vlastně ze zvědavosti jsem vyzkoušel ještě něco nového, rozjel jsem se Evropy, abych si vyzkoušel i volejbal na profesionální úrovni.


Kdo je vůbec vaším vzorem?
Rozhodně Karch Kiraly – americký hráč plážového i halového volejbalu, získal i několik olympijských medailí.


Jak se připravujete na další sezonu v modrém dresu? A uvidíme vás zase v hale v Odoleně Vodě?

Zatím nemám jisté angažmá, vyjednávám s dvěma týmy a stále ještě vyřizuji nesrovnalosti z minulé sezony. Připravuji se tedy zatím samostatně. Hlavně pracuju na kondičce, posiluju a běhám, jezdím i na kole. Přemýšlel jsem i nad koncem kariéry, ale do toho se mi ještě moc nechce. Uvidíme, jak to všechno dopadne, ale už se to musí brzy vyřešit.

A proč jste si vybral zrovna Aero? Nabídli vám nejlepší podmínky?
V Aero Odolena Voda jsem hrál i sezonu předtím. Během své kariéry jsem hodně cestoval a stěhoval se. Dneska už se mi nechce být pořád někde v pohybu, především kvůli mé rodině. Chci trávit hodně času i se svou dcerou.

Jaký vlastně zaujímáte post na hřišti?
Jsem smečař.

A jaký je váš největší sportovní úspěch vůbec?
V roce 2006 jsem se svým týmem získal titul mistra České republiky a hned další sezonu jsem mohl hrát volejbalovou Ligu mistrů.

Nastupujete v základní sestavě pravidelně. Cítíte nějaké místo, kde máte ještě rezervy?
Pořád je zapotřebí na sobě pracovat a zdokonalovat se. Je nutné se dobře připravovat vlastně pořád, ať jde o posilovnu, předzápasovou přípravu nebo práci s balonem. I když jsem sice už starší, je mi přece jen 35 let, snažím se neustále o to, abych byl lepší.


Která herní činnost je vaší nejsilnější stránkou? Na co by si u vás měl soupeř dávat pozor?
Myslím si, že je to příjem a pak obecně četba, organizace hry a týmu na hřišti.


Jaký je rozdíl mezi volejbalem tady u nás v České republice a v USA? Cítíte nějaké rozdíly i ve vztazích mezi lidmi?
Tady se volejbal hraje na profesionální úrovni, v USA se končí ligou na univerzitě. Po lidské stránce nevidím žádný rozdíl, sport lidi sbližuje všude po celém světě. To je všude stejné. Já jsem si volejbal užíval všude, kde jsem v minulosti hrál, ať už tady nebo v USA, Francii, Rakousku, Španělsku, Porto Ricu či Turecku.

Je vaše manželka také volejbalistka? Jak jste se poznali? A máte na rodinu vůbec čas?
Manželka dřív hrála volejbal, teď už jen rekreačně, protože se naplno věnuje dceři. Potkali jsme se v Ostravě přes naše společně známé z volejbalu. Na rodinu se snažím udělat čas vždycky. Ale bohužel ne vždycky je to s námi sportovci jednoduché. Soboty a některé svátky hrajeme zápasy, volné mám jen neděle, kdy se pak snažím dohnat, co se dá. Každou volnou chvíli chci věnovat své osmiměsíční dceři Maddie. Kromě přípravy na další sezonu navíc ještě pracuju na plný úvazek, takže se snažím ty volné chvíle krást, kde to jde.


A jaký byste řekl, že jste otec? Budete dceru do sportu nutit, nebo jí dáte na vybranou?
Myslím, že jsem dobrý otec (manželka potvrzuje). Dceři se věnuji, jak jen to jde, pomáhám i s domácími povinnostmi. Naše dcera vyrůstá ve sportovně založené rodině, oba s manželkou se věnujeme nejen volejbalu, ale i jiným sportům, určitě tedy naši dceru do aktivit zapojíme. Nechceme ji samozřejmě do ničeho nutit, když se nebude chtít sportu věnovat vůbec, povedeme ji klidně třeba k muzice.


Jak často se vracíte domů do Ameriky? A můžete už i Česko považovat za svůj domov?
Samozřejmě, vždyť tu mám rodinu. Tohle je můj druhý domov. Do USA jsem normálně jezdil tak jednou za rok o prázdninách, protože to cestování do Wisconsinu spolkne spoustu času. Na Vánoce je to proto těžké. Ale po tom, co se narodila Maddie, jsme u mých rodičů strávili více času, asi tři měsíce.


Česky mluvíte poměrně dobře, ale věřím, že to nebylo jednoduché se to naučit. Jak velký problém vám čeština způsobila?
V Čechách žiju už deset let, učil jsem se, jak se říká za pochodu. První dva roky jsem rozuměl jen základním slovům, potom už čím dál víc. Vím, že se musím hlavně snažit mluvit a nespoléhat na to, že každý bude umět anglicky.

Barbora Walterová