„Je na každém, jak se individuálně udržuje ve formě. Podle mých informací se kluci spíše léčí z různých bolístek,“ hlásí Vladimír Vymětalík (39), hrající trenér mužstva, bývalý prvoligový hráč a s 463 góly jedna z nejvýraznějších osobností celé soutěže.

Máte informace od vedení soutěže, kdy zhruba by se mělo začít, případně alespoň rozhodnout o začátku?
Naše předpoklady, že začátek sezony není v dohlednu, potvrdily informace od vedení soutěže. Výkonný výbor svazu do odvolání zakázal provozování jakýchkoli soutěží či utkání. Jakmile to uvolňovací opatření umožní, počítáme s odehráním ročníku, byť třeba i ve zkrácené formě. Středočeský výbor rozhodl, že sezona se uskuteční, pokud se bude moci odehrát minimálně její první část, to je minimálně čtrnáct hracích kol.

Věříte, že je to reálné? Kdy nejpozději by se muselo začít?
Naděje umírá poslední… I když v současné době to moc dobře nevypadá. Selským rozumem je zřejmé, že i při letošním sníženém počtu účastníků na osm je pro dohrání soutěže nutné odehrát minimálně dvě kola do konce kalendářního roku.

Dotýká se vašeho klubu současná situace také po finanční stránce?
Jelikož jsme vyloženě amatérský tým, podílející se na financování našeho koníčka z vlastních kapes, dá se říct, že díky zákazu všeho ušetříme. Ale radost z toho pochopitelně nemáme. Sponzora máme jediného a naštěstí nám zůstal věrný a sponzorský dar jsme dostali ve stejné výši jako v loňské sezoně. Na hale máme výborné podmínky, její uzavření nás finančně nezatížilo.

Jak moc vám osobně futsal, potažmo sport chybí?
Snažím se být v pohybu ve všech možných chvílích – na kole, v běhu, chození či lezení po místních kopcích s rodinou i s kamarády. V létě jsem například s kamarádem vyběhl za krásnou hodinu a půl z doliny na vrchol Chopku, což je druhá nejvyšší hora Nízkých Tater. O futsalu či fotbalu mi ani nemluvte. Nevěřil bych, že mi futsalový míč bude tak chybět. Musím se přiznat, že na sobě pozoruji jako bych chytal druhou mízu a mám obrovskou chuť do fotbalu či futsalu.

Máte nějaký recept, jak se udržovat?
Být v pohybu. I když mě starší kluci říkali, že přijde čas, kdy si tělo řekne „nejsi nejmladší“. Nepřipouštím si to a dělám jako by nic, když něco bolí. Hrozně důležité je být v pohodě také psychicky. Hodně mě naplňuje a výborně se odreaguji při trénování fotbalové přípravky Dynama Nelahozeves, kde je mezi svěřenci i můj mladší syn.

Minulý ročník se zapsal jako nejméně povedený v podání AFC. Jak jste si rozebrali důvody bilance pouhých dvou výher?
Jednou jsi dole, jednou nahoře. Mottem AFC bylo a je bavit se futsalem, a to se zejména v domácích zápasech dařilo, i přes malý bodový zisk. Hlavními důvody jsou zvyšující se úroveň soutěže – ve spoustě týmů nastupují divizní fotbalisté, postupná generační výměna našeho kádru, který zřejmě dosáhl svého maxima krajským titulem v ročníku 16/17, a absence klíčových hráčů v některých fázích ročníku. Už je to za námi a jsme připraveni dále tvořit historii našeho klubu.

Změnil se tým po personální stránce po skončení minulého ročníku?
Početně se rozšířil. Dokonce jsme poprvé v historii přihlásili B-tým do nejnižší kladenské soutěže. Už v zimě posílil AFC náš odchovanec, exligový hráč Kladna a Bohemians Petr Junek. Velká očekávání slibuje příchod nového hráče Davida Valdy, rychlonožky z A-třídní Nelahozevsi, a nemusí to být všechno…

Jako bývalý prvoligový hráč jste určitě sledoval dramatickou baráž o mistrovství světa? Co říkáte na postup přes silné Chorvaty?
V těle mi koluje futsalová krev a samozřejmě jsem viděl oba zápasy. Hrozně jsem to prožíval, a jak je o mě známo, i komentoval. Museli byste vidět, jak to u nás doma vypadalo během druhého zápasu, to byly nervy. Penalty už jsem odtrénoval vestoje a jednu jsem si virtuálně kopl. (smích) Od naší reprezentace to byl taktický výkon a kluci doslova vydřeli postup. Chorvati více tvořili a byli lepší na míči. Hrozně moc přeji českému futsalu postup a rád bych, aby tento sport byl nadále plnohodnotným, či doplňkovým sportem pro spoustu lidí.