Něco nezapomenutelného! Tak označil svou účast ve světové sérii Ironmena neratovický triatlet Jaroslav Brynda. V rakouském Klagenfurtu si splnil další sportovní sen, když hned při své druhé účasti v ironmanu pokořil 3,8 km plavání, 180 km cyklistiky a 42,2 km běhu časem pod devět hodin. Třinácté místo mezi profesionály je více než vynikající. Vždyť na startu se sešlo úctyhodných 2200 odvážlivců.

„Cílovou rovinku jsem si užíval na sto procent. Takový kotel jsem ve své kariéře ještě nezažil, a tak to bylo skoro celý závod,“ vrátil se náročnou trať závodník Labe Tri Clubu. Jak vnímal český reprezentant v dlouhém triatlonu celý závod?


Plavání (3,8 km)
„Plavalo se v neoprenech v jezeře Worthersee pyšnícím se pitnou vodou. Vzhledem k tomu, že se startovalo v sedm hodin, nebyly obavy ze zbytečného přehřívání. Startoval jsem v kategorii profi, která má výhodu v tom, že startuje s odstupem od zbytku startovního pole. Vyhnul jsem se tak náporu obrovské masy závodníků.

Po startovním výstřelu z děla se 2200 závodníků dalo do pohybu. Jelikož to byl můj teprve druhý ironman, začal jsem opatrně. Hned od začátku se na čele usadila skupina asi 17 závodníků. V poklidu jsem si držel volnější tempo. Vedl jsem druhou skupinu. Na první bójce po 1500 metrech jsem opatrně přidal a na druhém kilometru doplaval vedoucí skupinu. S ní pokračoval až do kanálu obsypaného diváky, ve kterém se plave závěrečných 800 metrů. V tu chvíli člověk necítí bolest, únavu, nic. Jelikož jsem se cítil velice dobře, zvažoval jsem, že bych opouštěl vodu jako první, ale nakonec jsem si uvědomil, že na hrdinství bude ještě čas. Vodu jsem opouštěl v první skupině jako patnáctý.

Cyklistika (180 km)
Na kole jsem si v některých pasážích připadal jako na Tour de France. Lidé byli podél trati snad všude. V prvním depu jsem se oproti soupeřům trochu zdržel, jelikož jsem si musel naplnit kapsy jídlem. Jak jsem později zjistil, nebylo to až tak potřeba. Občerstvovací stanice byly vybavené velice dobře. Cyklistiku jsem začal opatrně. Prvních 20 km trasy vedlo podél jezera a byla lehce zvlněná. Pak se ovšem přiblížily kopce. První na zahřátí měl jen kilometr, ale byl hodně strmý. Na 40. kilometru mě dojela skupina, která jela svižně, a tak jsem v předepsaném odstupu naskočil do vláčku. V něm jsem pokračoval dál a přejel další horské stoupání, tentokrát už 2,5 km dlouhé a neméně strmé. Na kopci to roztáčel do tempa DJ a bylo to potřeba. Po dosažení vrcholu už to bylo do Klagenfurtu na obrátku skoro jen z kopce.

Ve druhém okruhu se začalo více závodit a odpadlo několik soupeřů, kteří tempu nestačili. Mě se na 130. km stal osudný rozhodčí, kterému jsem byl nesympatický mezi favority, a od skupiny mě nakonec oddělil. Od 130. km jsem jel tedy opět sám. Na 170. km mě dojela další skupina, a tak jsem dojel do druhého depa v obležení soupeřů.

Běh (42,2 km)
Po převléknutí do běžeckého jsem vyrazil vstříc maratónu. Slunce pálilo, teplota okolo 35 stupňů, ale běželo se dobře. Naštěstí byla většina běžecké části situována ve stínu pod stromy a občerstvovací stanice byly dobře vybavené.

Maratón jsem rozeběhl svižně (1 kilometr pod 4 minuty 10 vteřin). Když jsem tempo zjistil, raději jsem zatáhl za brzdu. První polovinu jsem zaběhl za 1 hodinu 32 minut, takže spokojenost.

Ve druhém okruhu se mi už moc nechtělo, ale posun v pořadí směrem dopředu byl dostatečnou motivací neskládat předčasně zbraně.“