Zásluhu na zisku prestižního ocenění mají především architekti Jana a Pavel Prouzovi, kteří na záchraně a oživení lobečského pivovaru s tradicí sahající do 16. století usilovně pracují už 16 let. Díky nim se obec, kde žije pouhých sto čtyřicet obyvatel, dostala do mezinárodního podvědomí.

"Jsem velmi pyšná, když je někdo ochoten a schopen dělat krásno. Kolik to krásno stojí? Víme, že to není jednoduché. O to víc si vážím každého, který o svou zahradu a stavení pečuje. Manželé Prouzovi dokázali neskutečnou věc. V obci jsem vyrostla, tudíž si pamatuji, v jak špatném stavu stavba byla. Celé to nepřišlo za pět minut dvanáct, ale tři hodiny po dvanácté. A teď tady slavíme něco tak výjimečného jako památkářský oscar," poděkovala majitelům starostka obce Zuzana Pavlíková Šimonková.

První písemná zmínka o pivovaru v Lobči je z roku 1586. Na místě dnešní stavby stávala gotická tvrz přebudovaná na pivovar až v sedmnáctém století. Ten nejvíce utrpěl až v devadesátých letech minulého století, kdy ho jeho bývalý majitel začal rozebírat na cihly, které odvážel jinam.

Do poslední cihly například rozebral celou původní budovu, kde byly bednářské dílny a dřevo z krovů použil na topení. Národní památkový ústav mu mohl maximálně udělovat pokuty, protože v té době ještě nebyla stavba zapsána na seznamu památek. Tento majitel však zemřel a Pavel Prouza pivovar od jeho dcery odkoupil.

Od května 2007 vložili manželé do rekonstrukce třicet sedm milionů korun. "Obecně, když se bavíme o nákladech na obnovu památek, tak deset milionů je nic. V souvislosti s oceněním, které jsme získali, se nás ostatní ptali, jak je možné, že jsme do oprav vložili tak malou částku. Byli to lidé především ze západní Evropy, kde se sumy pohybovaly až několikrát výše," řekl majitel Pavel Prouza.

Na opravu památky použili ze svého šedesát procent celkových nákladů. "Měli jsme nějaké počáteční úspory, prodali jsme byt v pražských Dejvicích a dodnes splácíme tři úvěry. Od roku 2015 začal pivovar fungovat ekonomicky, takže i z výnosů. Zbytek byly příspěvky od státu či Evropské unie," popsal majitel.

Ze šestnácti let, co manželé objekt vlastní, byly nejhorší začátky. "Finanční stránka nás ani tolik netrápila. Nejhorší bylo psychicky vydržet. Hlavně první léta, kdy nebylo jasné, co z projektu vznikne. Dávali jsme do toho veškeré peníze a pořád nebylo zřejmé, zda se výsledek podaří," popsal těžké chvíle majitel.

Vyplatilo se vydržet. Pivovar dnes nabízí šestikohoutkovou pípu se sezónní nabídkou piv. Nechybí ani ubytování v prostorných apartmánech. "Když člověk jede do pivovaru, tak si většinou myslí, že jde jen o jednodenní oslavu. U nás jsou komfortní apartmány. Nabízíme také prohlídku pivovaru a domácí kuchyň. Všechny víkendy v sezoně - od května do října - máme plné. Nejhorší období je naopak leden a únor. Nejsme zimní destinace, lidé sem nejezdí na běžky, takže se gastronomie zavře a prodává se třeba jen lahvové pivo," vysvětlil vystudovaný architekt s tím, že pivovar má deset stálých zaměstnanců, přes hlavní sezonu až jednou tolik.

Ovšem, kdo by si myslel, že v parostrojním pivovaru vaří pivo pomocí páry, byl by na omylu. Parostrojní pivovar Lobeč je totiž název celého objektu, který získal na konci 19. století. Díky parnímu stroji se změnil řemeslný pivovar na průmyslový. Samotný stroj byl zlikvidován za dob komunismu. Majitelé Prouzovi plánují v následujících letech vytvořit novou expozici pro návštěvníky, aby viděli, jak přesně parní stroj v minulosti fungoval.