Podnikatelku inspirovala v dětství její babička, která pracovala jako vedoucí šicí dílny v Drutěvě Praha. „Často jsem tam s ní sedávala a pochytávala, jak celý proces výroby oblečení funguje," vzpomíná vystudovaná oděvní návrhářka, pro jejíž tvorbu je typický jeden znak: různobarevnost.
Jednobarevné oblečení v její nabídce nenajdete. „Je mi líto šít černé nebo bílé triko. Chci, aby moje oblečení bylo co nejoriginálnější. Když vidím, jak lidé - hlavně v Praze a okolí - chodí ve drahém, monotónním značkovém oblečení, připadají mi jako ovce. Zajímavé je, že čím dál jste od Prahy, vidíte o hodně víc lidí chodit v ušitých věcech od malých podnikatelů. A to je mi sympatičtější," říká.
V obchodech se neobléká
„Nejraději nakupuji v secondhandu. Oblečení si pak třeba upravím. Ale do obchodů nechodím, je mi líto dávat tolik peněz za něco, co je nekvalitně ušité a navíc ve stejném oblečení potkáváte lidi na ulici," vysvětluje Aneta Půhonná. Laik podle ní nepozná, že látka a střih jsou katastrofální – a přesto je schopen utratit tisíce za něco, co má hodnotu dvou stovek.
Na kvalitě látek si návrhářka zakládá. „Mám stálé zákaznice už pět let, co podnikám. Největší odměnou pro mě je, když potkám své klienty v oblečení ode mě. Látky, které si vybírám, vydrží. Takže ano, oblečení je dražší - šaty mohou stát i osm set korun, ale máte jistotu, že vám vydrží i několik let," upřesňuje s tím, že právě o šaty je největší zájem. „Šaty jsou ženský oděv. Ne všechny zákaznice umí kombinovat oblečení, takže jim to šaty usnadňují," míní Půhonná.
Když před pěti lety rozjížděla podnikání, nenapadlo ji, že jednou otevře i vlastní obchod. Se svým stánkem začala objíždět různé trhy, kde se její klientela časem rozšířila. „Poslední rok nestíhám ušít zakázky, takže jsem do party přibrala dvě asistentky. Pomáhají mi stříhat látky nebo šít jednodušší věci. V červenci plánuji otevřít obchod v Hodkovicích na Liberecku, kam jsem se přestěhovala za přítelem," představuje novinku, která ji posune blíže k vysněnému cíli.
