Nejnovější statistiky realitních kanceláří ve středních Čechách ukazují, že se projevuje mírný pokles zájmu o bydlení v satelitních městečkách.

A důvody? Satelity bývají nedůsledně připraveny, schází infrastruktura, vázne zásobování, chybí školy a školky. Problematické fungování přitom mívá kořeny už v samém projektu či výběru konkrétní lokality.

Důsledkem pak bývá obtížné vytváření sociálních vazeb starousedlíků s novými obyvateli vesnic a předměstí. Pro člověka městského typu navíc může být obtížné přizpůsobit se monotónnímu či pomalejšímu způsobu venkovského života a trávit hodiny v autě na cestě do práce či za zábavou.

Realitní odborníci míní, že budoucí úspěch satelitu ovlivňuje řada aspektů. Podle Arnošta Hejduka, ředitele společnosti Rooney&Bennett, experta na realitní trh, nejsou satelitní městečka sama o sobě problémem, který jsme si vymysleli v Čechách.

„Je to problém celé východní Evropy, kde se mezi odborníky hovoří o zadržené dezurbanizaci. Příčiny je třeba hledat už v poválečném období, kdy se jednotlivé země po válce zotavovaly z poměrně velké bídy. Tím, jak se posupně zvyšovala jejich ekonomická úroveň, souběžně vznikaly územní plány a přiměřeně k tlaku investorů se společnost zvolna připravovala na rozšiřování měst.“

V Čechách však tato kontinuita nebyla. Po roce 1989 totiž mnoho lidí získalo velmi rychle peníze. V západní společnosti by je vlastník patrně uložil nebo použil na další investice. Naši „novodobí movití“ ovšem v touze po něčem vlastním začali stavět rodinné domy, vily, haciendy. Sen konečně vlastnit něco svého vedl často k rychlé a nepromyšlené výstavbě bez intelektuální přípravy. Hovoří se o tzv. principu restitučního urbanismu, kdy se nejprve staví, a teprve dodatečně, v rámci dobrých sousedských vztahů, se stavba zadá do územního plánu.

Architekt Petr Hlaváček z ateliéru R.U.A. zná problematiku satelitů z denní praxe. Je hlavním architektem projektu Nový Jenštejn a podle prvních ohlasů je patrné, že tento satelit se liší od mnoha jiných.

„Většina domů, jež se staví kolem Prahy, je jakýmsi retrostylem, tedy kombinací něčeho, co považujeme za současnou architekturu. Z vlastní zkušenosti vím, že správný satelit by měl působit jako samostatné městečko s různými typy domů a s hlavními i vedlejšími ulicemi. Lidé se tam lépe orientují a také lépe cítí. Osvědčily se nám řadové domky. Jeden každý dům sdružuje několik bytů a nejen díky rozměru takových staveb je areál celkově zajímavě urbanizovaný,“ vysvětluje své pojetí úspěšného satelitu.