Člověk, který si rozklikne vaše stránky www.opravme.cz, může nabýt dojmu, že jste jenom další  firma zaměřující se na servis počítačů. V čem jste tedy jiní než ostatní?
Tak předně nejsme klasická firma, které jde  v první řadě o zisk. Je nás deset mladých kluků, které baví zabývat se počítači a pracovat s nimi. Mnozí z nás dokonce na vysoké škole studují obory, které se jich více či méně týkají. Díky projektu Oprav mě chceme své znalosti a vědomosti předávat lidem, kteří počítače každý den používají, ale pouze coby uživatelé.

Promiňte, ale pořád jste mě nepřesvědčil.
Možná pomůže, když se podíváte na náš ceník. Částky, které si účtujeme za hardwarové opravy a softwarové služby jsou až neskutečně nízké v porovnání s konkurencí. Nám opravdu nejde o peníze.

A o co tedy?
O sbírání zkušeností.

Jakých?
Například jak pracovat s lidmi, s našimi klienty, nebo jak správně a rychle vyřešit nečekané či neobvyklé situace. V mém případě pak jde také o zkušenosti s vedením vlastního podniku. Musím koordinovat činnost celého týmu, dělat fakturace a vést účetnictví. Ačkoliv přiznávám, že to poslední nedělám sám.

Nicméně zadarmo to neděláte.
To je pravda. Ale ty částky, které si vyděláme, jsou opravdu jenom takový drobný přivýdělek ke studiu.

Povězte mi, proč jste se do toho vlastně pustil?
Protože mě pracovat s počítači baví. A protože jsem minulý rok sehnal pouze brigádu za minimální mzdu, navíc jsem většinu vydělaných peněz projezdil na dopravě. Tak jsem se letos rozhodl, že si zkusím něco málo vydělat s pomocí svého koníčka.

Říkáte, že je vás deset. To je poměrně vysoké číslo.
Ano. Začínali jsme ve dvou, ale postupně se k nám přidávali naši kamarádi a spolužáci. V tuto chvíli jsme i díky tomu schopní nabídnout naše služby ve velké části Středočeského kraje a v Praze, ale nejen tam. Rád bych také řekl, že pokud by se k nám chtěl někdo šikovný přidat, jenom to uvítáme. Klidně to může být třeba středoškolák se zaměřením na nějaký technický obor, hlavní je, aby měl chuť k práci a nedělalo mu potíže stále se učit nové věci a tím se zdokonalovat.

Vy se také učíte?
Rozhodně. Zrovna nedávno jsme například začali provádět instalace kamerových systémů, protože jeden z našich klientů měl o tuto službu zájem a nechtěl si na to najímat další firmu. Takže nám ani nezbylo, než se o nich něco naučit a zajistit dodavatele jednotlivých komponent. Nikdo z nás nechce usnout na vavřínech, moc dobře víme, že neustálé doplňování znalostí je důležité.

Existuje ještě něco dalšího, čím se odlišujete od konkurence?
Určitě, například poradenství po telefonu nebo po e-mailu poskytujeme ve většině případů zcela zdarma. Pokud chce třeba někdo radu, jaký počítač je pro něj ideální, vyhledáme mu na trhu ten nejlepší možný. A také máme pravidlo, že pokud děláme servis a není potřeba dokupovat komponenty, musí být oprava dokončená do tří dnů, jinak je pro klienta zdarma. Některé věci jsme navíc schopní udělat na počkání.

To je všechno hezké, ale pořád to ve mně vyvolává dojem, že služby, které poskytujete, umí kdekdo. Snad každý má nějakého kamaráda, který mu s výpočetní technikou poradí, pokud je to nutné…
Ano, i tyto názory jsem ze začátku často slýchal. My však lidem zaručujeme jistou úroveň, navíc dostanou i fakturu a servisní protokol, aby věděli, co se s jejich počítačem dělo. A samozřejmě poskytujeme na svou práci záruku.

Řekněte mi, zažili jste už nějakou opravdu nezvyklou situaci, která vám s odstupem času vyvolává úsměv na rtech?
Těch bylo už několik, občas se nestačím divit, co všechno se může stát. Ale abych byl konkrétní, pobavila mě třeba příhoda s jedním pánem z Běloruska, který si nás zavolal k opravě svého počítače. Když jsme přijeli na místo, zjistili jsme, že celý systém Windows je v ruštině, navíc ještě v azbuce, takže pán nám musel všechno překládat. Tím se původně několikaminutová práce protáhla na několik hodin. Pán totiž neznal ty odborné výrazy, takže jsme se u všeho dlouze dohadovali.

VIZITKA
Piero Šesták je jednadvacetiletý student ČVUT, oboru softwarové systémy. Narodil se českým rodičům ve Švýcarsku, kde však žil pouze do svých zhruba dvou let. Zbytek života prožil v České republice, odkud se mu rozhodně utíkat nechce. Má mladšího bratra, bydlí v Mělníku.