„Původním povoláním jsem ekonomka, dlouhá léta jsem dělala účetní, pracovala jsem na obecním úřadě nebo třeba v zemědělských družstvech," popisuje vitální žena, která má už několik let nárok na zasloužený důchod. Zatím se ale rozhodně nemá k tomu, aby svou práci v rodinném Zahradnictví Petro, jehož majitelem je její syn Tomáš, opustila a začala třeba luštit křížovky nebo plést. „Vždycky jsem chtěla být zahradnicí, ale moji rodiče, kteří měli statek, nechtěli, abych dělala rukama a celý život se dřela jako oni. Já se ale v hlíně stejně pořád rýpala, pokaždé, když jsem se vrátila z kanceláře, hned jsem letěla domů do skleníku," vypráví žena, která je ráda, že její lásku k zahradničení zdědil alespoň jeden z potomků. „Tomáš se kolem mě pořád motal, už v sedmi letech jakmile přišel ze školy, vyrazil na zahradu. To, že se vyučí zahradníkem, byla jasná volba."

Obří skleník v léčebně

Když pak syn dokončil školu a naskytla se příležitost pronajmout si obří, šestiarový skleník v areálu psychiatrické léčebny v Horních Beřkovicích, Miladě Petrové se splnil sen. Sazenice, které pěstovala ve svém vlastním, o poznání menším skleníku putovaly do nového bydliště a podnikání mohlo začít.

„Podnikání jsme rozjeli v roce 1994, šlo to strašně rychle. Jezdili jsme po výstavách, třeba na Zahradu Čech, aby o nás lidé věděli. Náš skleník byl na takovém zapadlém místě, jezdilo se k němu po polní cestě," připomíná zahradnice, která se všechno, co o rostlinách ví, naučila sama. „O pár let později jsme si říkali, že skleník je na opravdu špatném místě a začali jsme hledat něco jiného. Manžel pak zahlédl, že v Mlazicích je na prodej areál se starými skleníky a pařeništi. Tak jsme se sem přesunuli," dodává.

Než ale Zahradnictví Petro získalo současnou podobu, prošlo dvěma velkými změnami. Ta první nastala krátce poté, co Petrovi získali deset let opuštěný areál do vlastnictví. Druhá proměna pak nebyla tak úplně plánovaná, přijít však musela. V roce 2002, pouhé dva roky po otevření, se totiž zahradnictvím prohnala povodeň a vzala s sebou vše, co jí stálo v cestě.

Fuchsie vzala voda

„Voda byla až po střechu, všechno nám vyplavila," vrací se Milada Petrová ve vzpomínkách třináct let nazpátek. „Tehdy jsem tu měla sbírku asi osmdesáti druhů fuchsií, o kterou jsem přišla. Naštěstí se ukázalo, že na světě pořád existují dobří lidé, do týdne jsem měla sbírku zpátky a dostala jsem i spoustu nových druhů," popisuje s tím, že její milované květiny, kterými je mělnické zahradnictví proslulé, jí přiváželi lidé z celé republiky. „Mám od té doby mezi fuchsiáři spoustu kamarádů," přidává žena, jež má nyní ve své sbírce více než osm set druhů fuchsií.

Když přitom Zahradnictví Petro v polovině devadesátých let vstupovalo na trh, fuchsie by lidé v jeho nabídce hledali marně. Cestu k nim si Milada Petrová našla až později. „Po revoluci tu tyhle rostliny nikdo neměl, byla to novinka. Já jsem si svou první fuchsii koupila tak trochu náhodou, ale jakmile jsem ji viděla kvést, zbláznila jsem se do ní, byla to láska na první pohled," říká.

Nynější podobu získalo zahradnictví na začátku roku 2008. Od té doby se jeho sortiment neustále rozšiřuje a jenom objednávek po internetu přicházejí tisíce. „Máme e-shop a skoro pokaždé, když sednu k počítači, najdu tam pět šest nových objednávek," popisuje Milada Petrová, která je v rodinném podniku tak trochu „holkou pro všechno". „Bývaly doby, kdy jsme měli i sedm tisíc objednávek, to bylo až neúnosné. Poslední dobou se to zklidnilo, od začátku roku jsme jich vyřídili asi patnáct set, přitom už je skoro po sezoně," doplňuje.

Autobusy až z Německa

Přestože spousta zákazníků objednává zboží přes internet, stále se najdou tací, kteří si do zahradnictví raději zajdou osobně a vyberou si přímo na místě právě tu rostlinku, která se jim nejvíc líbí. Zvláštní skupinu lidí pak tvoří přímo pěstitelé fuchsií. „Fuchsiáři nám sem jezdí z Moravy, ze Slovenska a máme i zákaznici až z Moskvy. A dvakrát ročně k nám dorazí autobus plný Němců, je to tu pro ně levné. Zároveň nám sem vozí fuchsie, které sami vyšlechtili, to se u nás už dávno nedělá, naposledy někdy na začátku minulého století," připomíná Milada Petrová.

Nejsou to přitom pouze fuchsie, co mělnické zahradnictví nabízí. Zahrádkáři si v Mlazicích mohou zakoupit také oblíbené pelargonie či muškáty, chryzantémy, keře a jehličnany nebo třeba bylinky. Specializovanou bylinkovou zahrádku s možností posezení otevřeli Petrovi loni. „Je to voňavý koutek, kde se lidé mohou nadýchat čerstvého vzduchu a přivonět si k bylinkám. Ty totiž každého nabíjejí energií," vysvětluje vášnivá zahradnice.

Práce deset hodin denně

Na svou práci nedá dopustit a ačkoli bylo její dřívější zaměstnání mnohem „čistější", už by se k němu nevrátila. „Tohle mě ohromně naplňuje. Dobře si pamatuji dobu, kdy jsem jen seděla v kanceláři. Tenkrát mě věčně bolelo za krkem, měla jsem revma, trápil mě žaludek… Dělala jsem něco, co mě nebavilo a pořád jsem fňukala. Dneska, i když tahám celý den bedny a konve, jsem úplně fit. Za rok oslavím sedmdesátku a přitom tu lítám deset hodin denně a večer ještě stíhám všechnu administrativu," pochvaluje si Milada Petrová, která doufá, že v jejím milovaném podniku každý příchozí najde něco, co ho zaujme.