Podle velitele mělnických profesionálních hasičů Jana Hadrbolce je pálení loňské trávy nejen nebezpečné, ale i nezákonné. Viníkovi hrozí pokuta až pětadvacet tisíc korun!

„Zákon o požární ochraně plošné vypalování porostu přímo zakazuje, a pokud fyzická osoba tento zákaz poruší, dopouští se přestupku,“ potvrdil Hadrbolec.

Každé vypalování trávy a listí přitom nemusí odporovat zákonu. Podle specialisty na zjišťování příčin požáru Michala Kuzmeniuka stačí všechno shrabat na hromadu a pálení oznámit..

„V takovém případě se jedná o kontrolované spalování biologického odpadu,“ řekl Kuzmeniuk a připomněl, že každý, která chce bioodpad likvidovat, by měl svůj úmysl nahlásit obecnímu úřadu.

Při vypalování trávy jsou případným požárem ohroženy nejen další plochy nebo stavby a další majetek, ale také ten, kdo oheň zapálí. „Při změně směru větru může lehce dojít k obklíčení osoby ohněm nebo k přímému popálení rukou a obličeje,“ uvedl velitel mělnických hasičů.

Na následky požáru, který se rozšíří při vypalování lučního porostu, zemře každoročně několik lidí.

Mělničtí hasiči mají obavy především z tohoto víkendu. Podle předpovědi meteorologů má být totiž jasno s teplotami přes patnáct stupňů. A v takovém počasí obvykle vyrážejí po dlouhé zimě do terénu i zahrádkáři, kteří rádi vypalují suché travní porosty.

Pokud nezaprší, hrozí velké nebezpečí rozšíření požárů způsobených právě plošným vypalováním loňské trávy.

Podle Michala Kuzmeniuka je největším rizikem skutečnost, že zahrádkářské kolonie, chaty a chalupy většinou leží v blízkosti lesů. „V těchto oblastech je opravdu sucho. Velké mrazy vytáhly i poslední zbytky podzemní vody, takže porosty u lesů jsou hodně suché. Stačí opravdu málo,“ řekl mělnický specialista na zjišťování příčin požárů.

Plošné vypalování porostů navíc poškozuje přírodu.

Podle mělnického starosty a vedoucího odboru životního prostředí Ctirada Mikeše jsou ohněm bezprostředně ohrožena také zvířata a rostliny.

„Požáry jsou obvyklé v savanách nebo lesostepích, v takových oblastech však jsou živočichové na oheň zvyklí a dokážou ho přežít například tím, že se zahrabou do dostatečné hloubky. Ve střední Evropě však oheň nepatří mezi přirozené biologické procesy a naše fauna ani flora požáry trpí stejným způsobem jako lidé,“ vysvětlil Mikeš a dodal, že při vypalování dochází k obrovskému poškození ekosystému.

Lidé se při pálení staré trávy obvykle hájí slovy, že popel je pro pozemky nejlepším hnojivem.

Ani to ale není podle mělnického starosty tak úplně pravda. Při hoření totiž zmizí z půdy dusík, fosfor i všechny ostatní živiny, a v půdě zůstanou jen zplodiny, které vznikly při hoření.

„Sníží se tím množství humusu, a tím se během tří až čtyř let sníží i úrodnost půdy. Po čase zjistíte, že v zemi chybí to podstatné – fosfor a dusík, který byl při vypalování zlikvidován. Proto považuji pálení trávy za zcela zbytečné a neekologické,“ vysvětlil Mikeš.

Ohrožena je rovněž čistota ovzduší. Při pomalém spalování trávy totiž vznikají dioxiny a další toxické látky. Ty se potom usadí v ovzduší, což kvalitu vzduchu podstatně sníží.