Podle šéfa mělnických hasičů Zbyňka Štajnce šlo o požár trávy a odložených domovních odpadků. „Hrozilo, že se oheň rozšíří na blízkou chatu," uvedl. Pokud se totiž oheň vymkne kontrole, může napáchat velké škody na majetku nebo ohrozit lidské životy. Příčina vzniku je stále předmětem šetření.

Výjezdů k hořící trávě začalo přibývat hned, jakmile se trochu oteplilo. Mezi prvními letošními případy na Mělnicku byl požár v kralupských Zeměchách. Od trávy tam chytil plastový kompostér a plameny se plotem rozšířily až k rybníku. „Je to každý rok stejné. Jakmile je hezky, lidé si začnou připravovat louky a zahrady na sečení tím, že vypalují starou trávu. Nedbají přitom na zákon o požární ochraně a zákaz vypalování porostů," říká Zbyněk Štajnc. Upozornil také, že se při vypalování trávy mohou plameny rozšířit do lesů, které se zahradami často sousedí.

Každé pálení trávy, listí a dalšího rostlinného materiálu přitom nemusí odporovat zákonu. Přírodní materiál stačí shrabat na hromadu, a tu pak pod dozorem spálit. Je ovšem třeba si ověřit, jestli spalování přírodního materiálu nezakazuje obecní vyhláška.

Nejjednodušší způsob, jak předejít problémům, je každé větší pálení oznámit hasičům, přestože fyzické osoby tuto povinnost zákonem danou nemají.

Ohlásit pálení většího množství přírodního materiálu mohou lidé prostřednictvím operační linky hasičů na čísle 150 nebo elektronickou cestou vyplněním formuláře na webu.

Lidé mnohdy nedodržují ani pravidla pro rozdělávání ohně v otevřeném prostoru a v lese zvláště. Pokud nejsou dodržena, je zde vysoké riziko, že může dojít k požáru, a to zejména v takto teplých a suchých dnech. Podle policejního mluvčího a preventisty Josefa Houžvice mnoho požárů každoročně vzniká od špatně uhašeného ohniště nebo odhozením nedopalku cigarety. „V lese je povoleno rozdělávat oheň pouze na vyhrazených místech a kouření v lese je ze zákona zcela zakázáno," upozorňuje policista.

Pro bezpečné rozdělávání ohně v přírodě je třeba dodržovat několik zásad. „Ohniště je třeba vždy bezpečně oddělit od okolního prostředí vyhloubením zeminy a obložením kameny a pro jistotu odstranit jehličí a hrabanku v širším kruhu od plánovaného ohniště," vysvětluje Houžvic.

K zapálení je nutné použít suchou trávu nebo některý z mnoha druhů bezpečných podpalovačů ohně. „Nikdy se nesmí použít vysoce hořlavé látky jako je benzin. A pokud fouká silný vítr je lepší oheň v přírodě vůbec nerozdělávat," říká preventista s tím, že u hořícího ohně vždy musí být nějaký dozor. „Je vhodné si připravit vědro vody nebo nějaký jiný hasební prostředek například písek nebo hlínu, aby bylo možno oheň uhasit, pokud by se vymknul kontrole," radí Houžvic.

Při odchodu musí táborníci ohniště uhasit a místo mohou opustit až po tom, co se se ubezpečili, že oheň je zcela uhašen. „K uhašení bychom měli použít vodu a ještě pro jistotu zasypat pískem nebo hlínou, kterou jsme vykopali při přípravě ohniště," dodává.