Podle zasahujících jednotek byla nejpostiženější obcí Mělnicka v roce 2002 Hořín společně s Vrbnem, Brozánkami a Zelčínem. Všechny obce se museli kompletně evakuovat. „Do obcí nevedli žádné přístupové cesty,“ řekl pro Mělnický deník hořínský starosta Petr Fous.

Svůj dům musel opustit i Václav Procházka s manželkou a čtyřmi dětmi. Na rychlý úprk z Hořína vzpomíná dodnes. „Vynosili jsme věci jako počítač, televizi a knihy do nejvyššího patra domu, abychom je před vodou uchránili,“ řekl Procházka. Stejně jako mnoho dalších měl ale smůlu, protož z jeho domu koukala nad hladinu jen střecha a malá část zdiva pod ní.

„Evakuace byla příliš předčasná. Kdybychom nemuseli tak rychle odejít, mohli jsme hodně věcí zachránit,“ vzpomíná Václav Procházka. Návrat do domu poté, co voda ustoupila, byl nejtěžší. Hladina sahala až do šestimetrové výšky a uvnistř nezůstalo naprosto nic v pořádku.

„Byly tam popadané skříně obalené bahnem. Dokonce i těžký klavír byl vzhůru nohama,“ popsal zážitky Procházka. Stejně jako řada dalších vyplavených lidí uvažoval o tom, že místo neštěstí opustí. „O přestěhování jsme uvažovali, ale cena domu je vzhledem k umístění tak nízká, že bychom prakticky nemohli řešit, kde jinde bydlet,“ tvrdí Václav Procházka. S šestičlenou rodinou navíc nepřipadá v úvahu byt.

Následky povodní jsou na domu Procházkových vidět do dneška. Ve vrchní části domu je i dnes vidět linie, kterou vytvořila voda. „Práce jdou pomalu. Spodek domu je hotový, ale ještě pracuji na podkroví. To ale ještě potrvá,“ vysvětlil Václav Procházka.

Stejně jako ostatní obyvatelé Hořína touží po hrázi, která by jeho rodinu uchránila před dalším neštěstím. „Loňské povodně dokázali, že tady hráz potřebujeme. Už tady měla dávno být,“ podotkl nakonec muž, který měl provizorní val z roku 2006 před domem.