Jsem stále stejná, jen mám víc zkušeností, říká osmdesátnice Marie Rottrová

Osmdesát let, to je skutečné jubileum, ale kulatin, které jsou zlomové, za sebou máte víc. Jak jste jejich příchod přijímala?
Určitě jsem byla bezstarostnější, protože jsem měla pocit, že toho mám ještě dost před sebou. (smích)

Přišel třeba s padesátkou nějaký zlom? Loučila jste se tehdy s mládím?
S mládím jsem se v padesáti určitě neloučila. To přišlo možná v šedesáti, nebo dokonce i později. Navíc já stále nemám pocit, že už mám tolik roků. Necítím se tak a už vůbec se s ničím neloučím. Život beru, jak je, s tím, že žít budu, jak budu moct a zpívat budu také, jak budu moct. Když bych zpívat nemohla, a pokud budu zdravá, budu si užívat života. Víte, ono stárnutí není tak hrozné, když je člověk relativně zdravý a může si dopřát spoustu věcí jako procházky, pěknou dovolenou nebo si zajet na výlet. Je to je jiné, než když vás sužují nemoce.

Vrchní tóny mi zůstaly díky hlasové průpravě, prozradila Helena Vondráčková

A teď vás pandemie v užívání brzdí?
Pandemie brzdí každého. Ve vzduchu už dlouho visí cosi nepříjemného a spoustě nepříjemných informací se prakticky nedá vyhnout. Ale snažím se je eliminovat, co to jde, protože vím, že mi je bez zpráv a obrázků daleko lépe. Takže osmdesátka a covid, to není dobré spojení. Bez pandemie by to bylo určitě lepší. Jsem už v určitém věku a vím, jaké to může mít dopady, proto jsem se nechala očkovat. Podle mě je to důležitá věc. I kdyby nás vakcína ochránila jen z padesáti procent, je to pořád padesát procent a není to nula. Takže já očkování doporučuji všem.

Říká se, že čím jsme starší, tím jsme moudřejší. Cítíte se jako žena s jistou životní moudrostí a nadhledem?
Já jsem člověk s nadhledem celoživotně. Ale ano, cítím se tak. Ovšem to, že je někdo starší a zároveň moudřejší, není šablona. Jsou lidé, kteří jsou mladí a hloupí, a jsou lidé, kteří jsou staří a hloupí. Takže to, že by člověk vždy věkem zmoudřel, není pravidlo. O sobě si myslím, že jsem stále stejná. Jen mám víc zkušeností.

Jsou věci, které vám už nyní přijdou spíš úsměvné, ačkoli dřív vás chladnou nenechávaly?
Ano. A je to zapálení pro politiku. To už mě úplně pustilo, ale dřív jsem „zapálená“ byla. Dodnes čtu noviny, pro které pravidelně ráno chodíme a snídaně se bez nich neobejde. Ale už si vybírám jen to, co si přečíst chci. Některé stránky a články mě nechávají chladnou, ačkoli vím, že dřív by tomu tak nebylo.

Jste stále aktivní. U Supraphonu vám vyšla deska LP Lady Soul 14x / 1970–2021, na které je i jedna nová, dokonce vánočně laděná písnička.
Já tu písničku znám už několik roků. Napsal ji totiž můj syn (Vít Rotter pozn. red.), takže ji občas hrával na kytaru a mně se hrozně líbila. Když se u příležitosti mého jubilea chystala deska, která je výběrem třinácti soulových hitů, chtěla jsem na ni přidat alespoň jednu novou věc a tahle se mi moc líbila. Řekla jsem Vítkovi: „Pojďme to udělat! A z mužského pohledu na věc se stal ženský pohled na věc. (smích)

Ikony Kamila Střihavky spojuje životní příběh a inspirativní cesta

Nechystáte i album, kde byste zpívala jen vlastní repertoár? Nesbíráte písničky do šuplíku?
Pár písniček už mám, a pokud se mi sejdou další, tak je sbírat budu. Nebo jinak. Spíš si budu vybírat, protože já jsem hodně vybíravá a spousta autorů na mou vybíravost narazí. Oni to nemají snadné a já vlastně také ne. (smích)

Nebylo na vás letos té pozornosti, díky vašemu jubileu, až moc?
Bylo toho hodně, ale člověka to potěší. Když vidíte zájem, že vás mají lidé rádi a dávají to najevo. A to jak posluchači, diváci v sále nebo i novináři. Je to příjemné. I když to byla zátěž, tak příjemná a já se tomu nebránila. Další rok už ale bude volnější, příjemný a bez takové pozornosti.

První dámy českého filmu dohromady oslavily 170 let

Iva Janžurová (80) nepatří ke slavicím typům. Dává přednost menším oslavám v rodinném kruhu, což jí letos u příležitosti osmdesátých narozenin nemohlo projít. Pogratulovat jí chtěl totiž každý.

„O těchto narozeninách jsem prohlašovala, že je chci úplně minout, že o nich nechci ani vědět, ale to mi bohužel nevyšlo. Nicméně musím říct, že to bylo hezké. Měli jsme třeba pěknou oslavu v Národním divadle s mými milými kolegy,“ prozradila herečka, kterou menší oslavou potěšili i kolegové v Divadle Kalich.

Ivě Janžurové k narozeninám gratulovala i další jubilantka – Jiřina Bohdalová (90). „Jiřina mi poslala gratulaci dva dny před narozeninami v osm ráno esemeskou a já jí odepsala někdy po poledni, že jí moc děkuju, že mě probudila, že jsem se potřebovala prospat,“ pobavila Iva Janžurová, která své kolegyni gratulaci oplatila. K devadesátinám jí popřála jak soukromě, tak i prostřednictvím médií.

Důležité je, aby bylo veselo, říká Karel Šíp

Nestárnoucí legenda českého filmu Jiřina Bohdalová oslavila životní jubileum ještě v době restrikcí, proto se velký „mejdan“, který by jinak oblíbená herečka jistě zorganizovala, nekonal.

Sem tam jí však ještě i na podzim občas někdo gratuloval: „Už málokdo mi přeje, ale pořád se o tom lidé zmiňují, když mi třeba píšou. Ale ta vlna už je za mnou, už je to celkem v poklidu,“ svěřila se paní Jiřinka, pro kterou pompézní oslavu nachystala na Silvestra Česká televize. Kdo v českém showbyznysu něco znamená, nesměl na ní chybět.

I když by herečka, jejíž kariéra započala před více jak osmi desetiletími, měla nárok na klid a odpočinek, zatím o tom nechce ani slyšet. „Někdy si říkám, že jo, ale pravdou je, že divadlo miluju, dělám ho celý život a myslím, že mu nikdy neřeknu definitivně ne.“