Lucie Vondráčková: Děti, sázení stromů a hry. To je teď můj život

První krůčky do světa showbyznysu udělala na počátku devadesátých let, když si v roce 1991 zahrála v dobrodružném seriálu Území bílých králů. Jen o rok později dostala nabídku moderovat pořad pro děti Klub marmeláda, který byl jakýmsi předchůdcem hitparády Eso, a nezahálela ani, co se týče zpěvu. Kdo by neznal její text: „To, co, to, co, to, co já mám ráda, to je, to je, to je marmeláda. Červená, fialová, žlutá, modrá. Já bych, já bych všechny ráda zbodla.“

Následovalo celé album Marmeláda, které bylo tak úspěšné, že za ně zpěvačka podobně jako za album Atlantida v roce 1995 získala platinovou desku.
V pořadu Šance s Martinem Dejdarem pak předvedla své taneční umění a slyšet jsme ji mohli i z dabingu, když v roce 1994 začala dabovat v seriálu Krok za krokem Al Lambertovou.

Herečka Vlastina Svátková: Kdo stalking nezažije, bezmoc oběti nepochopí

Zlomovým se v její divadelní kariéře stal rok 1992, kdy dostala malou roli v Národním divadle ve hře Saténový střevíček s Libuší Šafránkovou. Později v Divadle Rokoko ztvárnila během osmi let např. Shakespearovu Julii, Aňu ve Višňovém sadu nebo Johanku z Arku ve Skřivánkovi a začátkem nového tisíciletí spojila herectví s hudbou, účinkovala hned v několika muzikálech.

Mnoho lidí má devadesátá léta spojená s časopisem Bravo, nošením piercingů, ulítlých účesů nebo ledvinkou za pasem. Co se jako první vybaví vám?
Příprava na konzervatoř, hlava plná snů, divadlo, stohy knížek a taky si vybavuju knižní sérii Stopy hrůzy. (smích)

V období revoluce vám bylo devět let. Vzpomenete si ještě, do jaké země jste jako první vycestovala, když se otevřely hranice?
Myslím, že jsme jeli se školou do Londýna… Byl to úžasný výměnný zájezd a od té doby jsem propadla cizím jazykům. Moc mi to tehdy pomohlo a otevřelo oči.

Sledovala jste oblíbené seriály jako Beverly Hills 90210 nebo Melrose Place?
Melrose Place ne, ale Beverly Hills samozřejmě. (smích) Přátelé ještě asi nebyli, nebo možná byli pro starší. Ty jsem objevila až jako třicátnice.

Co jste poslouchala za hudbu?
Nejvíc asi Seala, Michaela Jacksona, Lennyho Kravitze, Depeche Mode… To, co všichni.

Nikol Štíbrová: Mám chlapa, o kterého se můžu opřít. Dostal mě

V roce 1992 jste v televizi začala moderovat oblíbený pořad pro děti a mládež Klub marmeláda. Co vás na něm nejvíc bavilo?
Že jsem si mohla plnit své sny. Chtěla jsem si povídat s někým mému srdci blízkým… Stačilo říct, a už byl ve studiu. Jako host tam byl třeba Karel Gott, Lucie Bílá, Janek Ledecký, Jirka Korn nebo Peter Nagy. A taky mě bavily ty tuny dopisů, které jsme do pořadu dostávali.

Byla právě Marmeláda tím zlomem, kdy vás na ulici začali poznávat lidé?
Zlom přišel asi až s pořadem Šance. Na ten tehdy koukal celý národ. Martin Dejdar ho skvěle uváděl a režisér František Polák byl mistrem televizní zábavy.

Měla jste už před tím nějakou zkušenost s kamerou?
Točila jsem seriál Území bílých králů s režisérem Ludvíkem Rážou… Tam mi došlo, že mě hraní baví víc než cokoli jiného.

Dokážete si představit, že byste teď znovu moderovala nějaký televizní pořad?
Vůbec ne. Stále mi to někdo nabízí, ale myslím, že tu je nespočet daleko lepších moderátorů, než jsem já.

Co na to tehdy říkali vaši rodiče, když vás viděli v televizi?
Jsou oba z branže, takže to nikdo moc neprožíval. Navíc spolu už pětadvacet let tvoříme pracovní tým. Máma mi píše krásný texty a táta muziku. Klape nám to.

Na vesnici jsme s rodinou šťastní, říká herečka Andrea Růžičková

Kdyby se některý z vašich kluků chtěl vydat stejnou cestou jako vy, zrazovala byste ho od toho?
Kluci si jedou svou cestou. Podporuju je a ukazuju jim možnosti. Co si vyberou, bude na nich.

V roce 1992 jste dostala i malou roli v Národním divadle… Nechtěla jste dát v tu dobu přednost herectví? Nebo byla dráha zpěvačky jasná volba?
Dala jsem přednost herectví. Šla jsem na hereckou konzervatoř a ve čtvrťáku do stálého angažmá v Divadle Rokoko. Byla jsem velká intoška. Neměla jsem televizi a žila jsem jen herectvím.

Hrála jste hned v několika muzikálech. Který pro vás byl srdeční záležitost?
Zas tak moc jich za sebou nemám, soustředila jsem se hlavně na činohru. Ale srdcovka byl Excalibur a Landovo Tajemství. Hanka ve Starcích na chmelu mě taky bavila.

V devadesátých letech jste vydala několik alb, která byla platinová. Na jaké z nich jste měla největší ohlasy od fanoušků?
Doteď mi chodí krasné reakce na Atlantidu, Malou mořskou vílu a samozřejmě první Marmeládu… Pak to ovšem všechno v roce 2005 převálcoval Boomerang, kde byl Vítr a Strach, a v roce 2008 Fénix, kde zazněla Láska umí víc a Tenkej led.

Zpěvák Pavel Callta po rozchodu nezahálí. Po hudbě má další vášeň

Když zrovna nenatáčíte nebo nekoncertujete, najdete si čas třeba na čtení nebo jinou zálibu?
Jsem hlavně s dětmi. Čteme, jezdíme na kolech, sázíme stromy, hrajeme všechny možné hry a hodně se smějeme. To je teď můj život. A do toho dabuju, točím klipy a filmy. Na nic jiného není moc čas.

Ve světě showbyznysu se pohybujete prakticky od dětství. Dá se vůbec zvyknout na to, že se o své soukromí musíte chtě nechtě dělit s dalšími lidmi?
Dřív takový bulvár vůbec nebyl. Šlo jen o to, co děláte a jestli vaše práce lidi oslovuje. Teď je to trochu, jako když vás hodí do akvária se žraloky a plavte si a užívejte si to. Je ale fakt, že pokud se můžete opřít o svou práci, o své přátele, rodinu a své fanoušky, máte pak větší sílu s každým novým projektem.