Dopis otci napsal Ruda: Ahoj tati,

Zpravidla v každém tvém psaní byl nějaký ten peníz, většinou padesátikoruna. Teprve později, mnohem později, mi došlo, že to pro tebe nebyl až tak malý obnos.

Po celou dobu studia jsi mě i mého bráchu podporoval, jak to šlo. Vím, že to pro tebe nebylo lehké, platil jsi na nás alimenty.

Dopis prababičce napsala Vlasta: Milá prababičko Mariano!

Nikdy jsem ti neměl za zlé, že jsi odešel a založil novou rodinu. Tvoje nová žena byla moc prima. Ono vůbec bylo netypické, že jsme se v pozdějších letech scházeli při různých příležitostech já, brácha, naše máma s novým partnerem a ty s novou rodinou u babičky, tvojí matky. Ona byla tím stmelujícím prvkem, který všichni uznávali a měli rádi.

Zdroj: DeníkTati, tys byl první, komu jsem oznámil narození svých dětí, dvojčat. Jako vyučený truhlář jsi podporoval mého celoživotního koníčka - práci se dřevem. Díky tomu, cos mě naučil, bylo pro mne hračkou udělat si výuční list v oboru.

Nebál ses žádné práce. Nezapomenu, jak jsi mi vyprávěl, že jsi ve třicátých letech, za krize, prolézal a čistil kanály, což nikdo nechtěl dělat. Říkals mi, abych si vážil sám sebe a před nikým se nehrbil ani nepadal na zadek.

Dopis od pana Ivana: Milá maminko,

Měl jsi rád dobré lidi. V dětství jsme jezdívali na osadu, kterou jste s kamarády trampy založili ve třicátých letech. Naučil jsi mě staré trampské písničky, které jsme i s tvými vrstevníky, jimž jsi říkal „kluci“ a „holky“, zpívali u táboráku.

Teď už si spolu nezazpíváme. Přede dvěma lety by ti bylo sto let a za dva roky to bude dvacet let, co jsi odešel. V naší rodině jsme si nikdy neříkali to omšelé klišé z amerických filmů: „Mám tě rád“. Neříkali jsme to, ale věděli jsme, že to tak je. A pokud tady budu, tak to tak i bude.

Tvůj Ruda