Aneta Rychecká

Chorobná závislost na hraní hazardních her neboli gamblerství je považováno za patologickou psychickou závislost na vidině snadného zisku. Je to závislost jako jakákoliv jiná a léčení z ní není snadné. Vyzpovídala jsem 26-letého studenta vysoké ekonomické školy, jak se s tímto problémem popral. Na jeho žádost, je ponechán v anonymitě.

Kdy jste s hraním začal?
To si pamatuji přesně, bylo to v 18 letech po maturitním večírku. První impuls byl větší obnos peněz, které jsem dostal z vyúčtování z maturitního plesu. Řekl jsem si,  že bych to mohl nějak oslavit s kamarády. Tak jsme vyrazili do jedné hospody, kde samozřejmě nechyběli automaty. Šli jsme hrát. První částky byli malé, kolem 20 korun a i těch mi bylo líto, protože jsem si představil, že i za to by mohlo být to pivo. Ale když má člověk takovýto obnos, tak ta „dvacka"  tam není tak znát.

Jaký to pro Vás byl pocit?
Byl to nový pocit, který jsem doposud nepoznal. Na jednu stranu to bylo vzrušující, když za takovou chvíli můžeš své peníze zhodnotit o tolik procent. Na druhou stranu to bylo znepokojující, kdykoliv jsem naopak mohl o tuto částku přijít.

V jakém poměru jste zažil pocity štěstí z výhry a naopak zklamání z prohry?
První hra byla vítězná, to mě nabudilo. Ale na automatu bych řekl, jsem vyhrával v poměru 1:10, ale i ten větší poměr proher mě nezastavil v tom, abych to nezkusil zase.

Jak často jste hrál?
V mém nejhorším období jsem hrál nejvíce tak každý druhý den.

Uvědomoval jste si, že jste na hraní závislý?
Bylo období, kdy jsem se tak cítil, jenže vím, že definice závislosti je interpretovaná každým jinak. Pro mě to bylo, až tehdy, když bych začal shánět prostředky ke hře nelegální cestou, což se  naštěstí nikdy nestalo, proto jsem žil v domnění, že na tom ještě nejsem tak špatně, tudíž že závislý vlastně nejsem.

Věděli o tom Vaši blízcí?
Kamarádi ano, ale před příbuznými jsem se za to styděl, proto jsem to tajil.

Jak se Vám podařilo přestat?
Přestal jsem chodit, tam, kde se ty automaty vyskytovaly. A našel jsem si jinou alternativu, zábavu/koníček, co zaměstná mou mysl i ruce.

Jakou hodnotu pro Vás měli peníze v tom období?
S hazardem jsem začal ztrácet ponětí o hodnotě těch peněz. Časem se vypracuješ na takovou pozici, kde ti přijde 100 Kč jako kus papíru.

Jaký největší obnos jste prohrál na automatech?
Asi 3 000 Kč. Dohromady za to období, které trvalo přibližně 3 roky, to bylo kolem 80 000, přesný součet jsem si však nedělal.

Takže nyní už nehrajete? Nebo si chodíte ještě občas „zmáčknout"?
Je to závislost jako každá jiná, člověk má ze začátku nutkání se k tomu vrátit, ale postupem času se toho zbaví a už nemá žádnou potřebu jít zase hrát. Takže ano, dnes jsem od této závislosti naprosto osvobozen.

Co byste řekl lidem o svém problému?
Je mi jasné, že člověk, který to nezažil, v tom nevidí žádné potěšení, ale gambler už nehraje za vidinou zisku ale pouze pro ten pocit. Gambleři by si měli uvědomit, komu vlastně cpou své peníze a těm, kteří ještě znají hodnotu peněz, nedoporučuji to ani zkoušet.