Zatímco loni jste seděla až ve finálové porotě, letos jste měla možnost soutěžící vybírat už na castinzích. Překvapilo vás při nich něco?
Přihlásilo se přes sto kluků, vybrali jsme jich dvanáct a v devadesáti procentech případů jsou to moji favorité. Byla jsem neskutečně mile překvapená vysokou úrovní přihlášených mužů. Přijeli z celé republiky, nejvíc ze severní Moravy, a všichni mají zajímavá zaměstnání. Jsou to podnikatelé, policisté… Mají i děti! Oproti ženské soutěži krásy je tu horní věková hranice vyšší, už jsou to muži. Snad jen ten nejmladší studuje.
Veronika Žilková: Nevadí mi, když jsou děti na mobilu, je to nová forma komunikace
Co je pro vás u mužů důležité? Na co hledíte?
Aby byli osobnosti. Musím říct, že z valné části toto kritérium splňovali všichni přihlášení. Oceňovala jsem už to, že si nějaký muž vůbec podá přihlášku. Často soutěž brali jako příležitost k vybudování jména, k vystoupení z anonymity, což mi přijde fajn, že berou PR jako součást byznysu. A také jsem sledovala, jak se dovedou pohybovat, řeč jejich těla, jaké mají charisma a osobní kouzlo.
Myslíte, že se v dnešní době dá ještě soutěží krásy zviditelnit?
Nejen ženy zajímají hezcí muži. Myslím, že každá taková soutěž přitáhne pozornost, je to jen o odvaze se do ní přihlásit. Pamatuji si, jak byla Agáta před dvaceti lety třetí v Miss a vůbec si nevěřila, přesto jí ta soutěž nastartovala kariéru. Říkala jsem to i těm klukům. Záleží na nich, co s nabytými zkušenostmi udělají. Nejde jen o výhru. Pro všechny je to start, ne cíl.
Vy jste neuvažovala o tom, že byste se přihlásila do soutěže krásy? Vždycky jste byla štíhlá, měla dobrou postavu…
Vůbec! Opravdu nikdy. Když jsem se přihlásila na herectví, můj tatínek prohlásil: „Ty nemůžeš být herečka, nejsi hezká.“
A kam jste to dotáhla!
To by si právě měli uvědomit ti finalisté. Tohle je obrovská životní šance.
Jak trávíte léto?
Zaplať pánbůh už nemám žádné malé děti, takže nemusím s bábovkou k moři a trávím celé léto v Čechách. Hodně hraju na open air scénách, mám tak tři představení týdně. Potom učím čtyři dny na workshopu mezinárodního proART Festivalu, který má za sebou už dvacet ročníků. Vyučuje se tam kromě herectví i zpěv, tanec, výrazový tanec, kreativní psaní… A setkat se tam lze i s dalšími osobnosti, jako je Vilma Cibulková, Zuzana Bydžovská, Iva Bittová, Lenka Dusilová nebo Milan Šteindler.
close
info
Zdroj: se svolením Davida Novotného
zoom_in
Veronika Žilková s partnerem Josefem Holomáčem
Pořád jen pracujete, nebo vyrážíte i s partnerem po Čechách?
Tím, že jezdím po celé republice a on jezdí se mnou, žádné jiné výlety neděláme. Vždycky vyjedeme ráno, cestou se někde zastavíme a podíváme se na nějakou zajímavost. Teď jezdím i s Honzou Dědkem po zámcích, kde si vždy ten zámek prohlédneme. Jsem tedy prakticky dva měsíce na výletech.
Jste babičkou, najdete si čas pohlídat Agátě děti?
Agátě jsem samozřejmě slíbila, že jí nějaké vnouče pohlídám. Ale chci být doma. Mám krásnou zahrádku. Teď jsem se navíc přestěhovala, takže plánuji zbytek léta renovaci domu.
Kam jste se přestěhovala?
Bydlíme ve dvougeneračním domě a já po návratu z Izraele bydlela s maminkou, dokud žila, v té staré části. Pak umřela a s Vincentem jsme se domluvili, že si to prohodíme. On šel do té staré části a já do nové, kde jsme původně bydleli. Ale musím tam změnit koupelnu, podlahu… Dělám znovu celou zahradu. Mám přestavby ráda, je to takový můj koníček. Někdo rád vyšívá, kupuje si oblečení a já zbožňuju bourat a stavět. (smích)
