Dělám to, co svět světem stojí, říká výtvarnice

Ivaně Tošnarové ze Střem rukama každý den prochází desítky pejsků, kočiček, žiraf a dokonce i slonů.

Nepracuje ve zvířecím útulku ani v zoologické zahradě. Jejím koníčkem a zároveň prací je výroba smaltovaných šperků. A nejraději ze všeho z plechu vystřihuje právě zvířecí kamarády. „Zvířátka prostě musejí být, ale zároveň asi od všeho trochu, aby si každý vybral, co se mu líbí,“ říká výtvarnice.
U zrodu každé pestrobarevné náušnice nebo přívěsku na krk je tabulka měděného plechu, nůžky a šikovné ruce.

„Pár motivů je vyražených, ale většinu si vystřihuji ručně. Potom jde na řadu smaltování. To je pro mě výborná technika, protože mám ráda barvy a ty je možné ve smaltu různě kombinovat. Pokaždé, když si k tomu sednu, tak mi pod rukama vyroste něco trochu jiného, každý kus je originál,“ popisuje stručně výrobu malovaných šperků stále usměvavá maminka dvou kluků.

Finální podobu malované náušnice dostanou až vypálením v peci nebo na vařiči. Každý kousek má svůj přesný postup.
Ozdoby žen z dílny Ivany Tošnarové mnohdy doplňují barevné kamínky.

„Kombinace s kameny je fajn v tom, že šperk má tak přidanou hodnotu,“ vypráví vystudovaná učitelka, která před narozením synů učila na prvním stupni základní školy.

Z desítek různých motivů si na jarmarcích a dobových trzích, kam jezdí, vybere opravdu každý. „Lidé většinou výborně volí, opravdu si k sobě vyberou to pravé. Je to vidět,“ říká s úsměvem.

Smaltované šperky nejsou ale tím jediným, čím se zručná Střemačka zabývá. „Dělám také ilustrace k dětským knížkám a různým metodickým listům.“
Kreslení ji doprovází celým životem. Sama říká: „Dělám to, co svět světem stojí.“ Ale s pastelkami si začala ve větší míře pohrávat až v době, kdy šla s dětmi na mateřskou dovolenou, kdy najednou měla na svou zálibu víc času.

„Před lety se mi naskytla příležitost podílet se na poměrně velkém projektu. Téměř rok jsem se společně s Martinou Kořenovou a Vladimírem Kořenem věnovala Figurkové školičce, ke které jsem udělala sto padesát ilustrací,“ vzpomíná Ivana Tošnarová.

Na originální výukové metodě, která je zaměřená na rozvoj dětského intelektu, schopností a dovedností, se podílel i její manžel Zdeněk. Pro Figurkovou školičku vykouzlil desítky veselých písniček, které jsou zase jeho parketou.

Když zrovna nevystřihuje z měděných plíšků sluníčka nebo nemaluje obrázky do dětských knížek, věnuje se automatické kresbě, kterou vznikají také energetické obrázky ušité na míru.

„Automatická kresba funguje tak, že si člověk sedne, hodně se uvolní, vezme si do ruky pastelku, která mu zrovna připadá nejvhodnější, a začne kreslit nějaký tvar. Nakonec se z toho vylíhne obrázek,“ vysvětluje výtvarnice. Když si někdo řekne o energetický obrázek, většinou se na něj naladí a kreslení už pak jde samo.

„Někdy k obrázku přicházejí i nějaké informace, u kterých mám pocit, že je potřeba je zapsat. Takže obrázek bývá i s nějakým textem, podle toho jak to přijde.“

„Jednou jsem kreslila na míru obrázek, u kterého jsem měla pocit, že má někde být černá kočka. Když jsem ji tam nakreslila, tak mi paní řekla, že doma mají malé černé koťátko,“ vypráví a dodává, že je při své tvorbě uvolněná, dělá si, co ji baví a co se jí líbí.

„Jsem možná i ráda, že jsem neprošla žádným výtvarně zaměřeným oborem, protože ono to má svá určitá pravidla. Takhle se cítím svobodná a neřeším, co si o tom kdo myslí,“ svěřuje se Ivana Tošnarová.

Její obrázky si mohli před časem prohlédnout i návštěvníci mělnického kulturního domu na výstavě Výtvarné umění očima současných i bývalých studentů Gymnázia Jana Palacha v Mělníku.

Lidé, kteří se zajdou podívat do zelčínského zooparku, si na fasádě hospody všimnou velkého hradu, který také pochází z rukou Ivany Tošnarové.