Jednalo se o druhý ročník festivalu dívčích kapel s trefným názvem Girl‘s War, tedy Dívčí válka. Mezi pořadatelky patří i Klára Matějíková.
Jak vznikla myšlenka uspořádat festival dívčích kapel?
Samy jsme s holkama v jedné takové hrály, takže nás napadlo podobné kapely podpořit a ukázat, že v tom nejsme samy.
Je těžké sehnat dívčí kapely, nebo se jimi hudební scéna hemží?
Je to těžké. Čistě dámských kapel na úrovni je poskrovnu, takže letos už jsme musely upustit od předsevzetí z minulého ročníku, že na festivalu připustíme nejvýš jednoho kluka na kapelu.
Akce by leckomu mohla připadat feministická.
Připouštím, že to tak může působit, ale žádná hlubší feministická myšlenka v tom není. Jen jsme chtěly ukázat, že holky taky můžou dělat skvělou muziku, ale proti „chlapskejm“ kapelám vůbec nic nemáme, naopak.
Setkaly jste se s negativními reakcemi?
To ano, ale jen velmi málo. Spíš byli všichni nadšení a hodně lidí nás letos podpořilo, abychom se vzchopily a daly dohromady druhý ročník.
Sama jsi hrála v dívčí kapele, mají to v této oblasti holky jednodušší?
Těžko se mi to přiznává, ale je to tak. Je to asi tím, že jich je tak málo. Kdyby bylo víc takových kapel, nebyla by to taková rarita a byla by i větší konkurence.
Stalo se vám někdy, že by lidé chválili váš vzhled a ne muziku, kterou hrajete?
I to se stávalo. Ale samozřejmě chválili i muziku.
Co je nejtěžší na festivalu, který pořádají a kde hrají skoro samé holky?
Že ho organizují samé holky, není žádný problém, spíš nám z toho plynou jisté výhody, například při shánění sponzorů, těžší je ale sehnat právě ty kapely, které by nás něčím oslovily.
Jakou hudbu máš ráda?
Od té doby, co chodím do školy a zabývám se více hudbou, se mé spektrum hodně rozšířilo. Dá se říct, že od klasiky po některou hudbu současnou, ale především mě teď hodně baví oldies, což se mému příteli dvakrát nelíbí.
Je ti jedno, jestli v kapele vystupují holky, nebo tě potěší, když je tam vidíš?
Jelikož jsem sama holka - hudebnice, tak mě to samozřejmě těší, ale nijak na tom nebazíruji.
Hrála jsi dlouhá léta na klavír, proč jsi přešla k bicím?
Možná proto, že už jsem na něj hrála dlouho. Ne, bicí se mi vždycky líbily a když se v mělnické základní umělecké škole naskytla příležitost, tak jsem se jí chopila.
Snila jsi jako malá o tom, že budeš rocková hvězda, nebo se láska k muzice dostavila až s věkem?
Hudbu jsem měla ráda vždycky. Do poslední chvíle na gymplu jsem ale chtěla jít na zahradní architekturu, pak se to nějak zvrtlo.
Často se stává, že se z malých festivalů stanou velké, máte nějaké větší ambice?
Co se týče festivalu, větší ambice nejsou na místě, protože mám pocit, že nám při dalším ročníku dojde výběr kapel a nechceme se moc opakovat. Ale líbilo by se mi uspořádat nějaký pořádný bluesový, hard nebo glam rockový koncert, prostě něco, co se tady v okolí moc nevidí. Otázkou ovšem je, jestli by to lidi zajímalo.
ZUZANA DVOŘÁKOVÁ
