Jirka Říha je benjamínkem naší redakce. S neuvěřitelným zaujetím dokáže vyprávět o starých Jawách, které se staly jeho životní vášní, bylinkách, jež mu dodávají energii a sílu, a především o Mšeně. O městě, ve kterém bydlí od doby, co se narodil.
S tak zapáleným patriotem se zřejmě v redakci ještě nikdo nesetkal. A že je právě Mšeno jeho srdeční záležitostí, si nechce nechat jen pro sebe. Měsíce sháněl mezi sousedy fotografie, aby si mohl splnit svůj malý sen: uspořádat jejich výstavu.
Jak tě napadlo vystavit ve Mšeně dobové fotografie?
Staré věci mám rád už od mala, ale fotografií Mšena jsem doma zrovna moc neměl. To se však změnilo na začátku loňského prosince, kdy jsem zašel po schůzi veteran klubu do jedné ze mšenských hospůdek na pivo. Právě tam si ke mně přisedl kamarád a řekl, že se u mě druhý den staví s nějakými fotkami. Druhý den opravdu dorazil. Udělal mi radost, protože jsem na několika velkých snímcích poprvé viděl větrný mlýn, kterým Mšeňáci na konci devatenáctého století čerpali vodu z jediné studny s dostatkem kvalitní pitné vody. Zaujala mě i hájovna ve dvacátých letech minulého století nebo místo nazývané Vyhlídky. To byly první signály, které můj zájem o historii Mšena, zachycenou objektivy starých zrcadlovek, vystřelily vysoko.
Shánět snímky, to znamenalo oslovit především babičky a dědečky, aby ti snímky půjčili. Jak reagovali, když jsi na ně u jejich domů zazvonil?
To je pravda, s Mirkem Živným starším, který mi s přípravami pomáhal, jsme chodili převážně za staršími lidmi. Někteří z nich nám dokonce vyprávěli o dobách z jejich dětství, moc hezky se to poslouchalo. Byl jsem mile překvapen, protože většina lidí, které jsem požádal, mi ochotně fotografie i další dobové materiály zapůjčila. Bylo jen málo těch, kteří řekli, že nic nemají.
Zaujal tě obzvlášť nějaký příběh, který se k nějaké fotografii váže?
Poté, co se mi do rukou dostala fotografie mlýna, který čerpal vodu Na Spravedlnosti, začal jsem se o tyto stavby trochu víc zajímat. Ve Mšeně totiž nestál sám, další zděný mlýn s dřevěnými perutěmi mlel obilí a kroupy na kopci zvaném Větrák a u cesty na Sedlec stál Píčůvmlýn. V knihách mšenských dobrovolných hasičů jsem se dozvěděl, že všechny větrníky skončily v plamenech. Prý šlo o pojistné podvody, protože sílu větru pomalu začaly vytlačovat moderní válcové mlýny.
Je mezi snímky nějaký unikát?
Většina snímků je unikátních. Velkou historickou hodnotu mají kresby z doby před rokem 1867, kdy Mšeno z poloviny vyhořelo. Jsou na nich zachycené roubené domy, původní kostel svatého Martina nebo radnice mezi domy měšťanů s podloubími, které lehly popelem.
Z jaké doby pochází nejstarší snímek?
Nejstarší snímek je pravděpodobně pohled na náměstí s kruhovou nádržkou, do které se jímala dešťová voda. Pochází asi z doby kolem roku 1890.
Místa se časem mění. Neměl jsi problémy z některých fotografií vyčíst, z jakého místa pocházejí?
Je pravda, že někdy jsem dlouho přemýšlel, než jsem některý snímek dokázal zařadit. Lidé během let přízemní baráčky o patro zvedli nebo je úplně přestavěli, takže někdy jsme s Mirkem měli opravdu co dělat.
Od kolika lidí jsi snímky získal, kolik snímků si lidé mohou prohlédnout?
Lidí, kteří poskytli snímky ze svých alb, je opravdu hodně, přes šedesát, a všem patří velký dík. Bez nich by se výstava uskutečnit nemohla. Za půl roku jsme s Mirkem dali dohromady něco kolem tisíce fotografií Mšena a jeho blízkého okolí. Na výstavě jich však bude jen třetina, protože by se do obřadní síně mšenské radnice všechny ani nevešly. Výstavu bych rád opakoval i v příštích letech, takže potom budou k vidění zase úplně jiné fotografie. Do budoucna počítám s expozicí, která bude zaměřená na Mšeno v období první a druhé světové války a jiný rok zase na bohatou historii mšenských spolků.
Co chceš prostřednictvím historických snímků návštěvníkům výstavy sdělit?
Na naše malé městečko nedám dopustit. Už jen proto, že ve Mšeně má naše rodina hluboké kořeny. A také pro tu nádhernou krajinu kolem. Myslím, že vlastenectví a patriotismus, který býval nejsilnější v období první republiky i dlouho předtím, postupně vymizel. A to mě mrzí. Chci, aby lidé měli možnost lépe poznat historii města, které se pro ně stalo domovem. Stejně jako pro mě.
Vystudoval střední zahradnickou školu v Mělníku, poslední dva roky pracuje jako redaktor Mělnického deníku. Je jedním ze zakladatelů mšenského veteran klubu, jehož je jednatelem. Je svobodný, brzy mu bude čtyřiadvacet.
Výstava Černobílé Mšeno v obřadní síni mšenské radnice se koná od 27. června do 11. července 2010.
