Nervozita dětí ze společného setkání se ženou prezidenta opadla už po pár minutách od jejího příjezdu. „Vy máte trému? Ze mě?“ ptala se jich udiveně, když nejprve s trochou obav přednášely básničky na uvítanou.

Livia Klausová se chtěla osobně pozdravit nejen se všemi třiadvaceti školáky, ale ruku podala také jejich rodičům. Nikam nespěchala. Jako by si chtěla atmosféru tak malé školy náležitě vychutnat. „Člověk se tady cítí téměř jako v rodinném prostředí,“ vyjádřila své pocity ze školy v Želízích první dáma.

Vzpomenete si, jaký byl váš první den ve škole?
Já si na svůj první školní den skutečně pamatuji. Byla se mnou maminka i tatínek a měli jsme krásnou, skvělou paní učitelku. Jmenovala se Helena Bránecká. Vzpomínám na ni dodnes. Dokonce když jsem ji po mnoha letech potkala, tak jsem byla překvapena tím, že mě poznala.

Co si myslíte o málotřídních školách, jakou je škola v Želízích?
Právě jsem si říkala, že kdybych měla malé děti a kdybych si mohla vybrat, určitě by chodily do malé školy. Tady cítím individuální pozornost k dětem, možná až moc velkou. Když půjdou děti do světa , už nikdy se o ně nikdo nebude starat tak, jako paní učitelky v této škole. A pěkná byla ještě jedna věc. Možná právě proto, že jsou třídy malé, tak tyto děti dělají všechny školní úkony víc přirozeně. Musejí si pomáhat, problémy řeší společně. Není třeba tam uměle zavádět různé typy týmové práce. Tato škola se mi moc líbí.

Proč jste si vybrala pro svou návštěvu právě Želízy na Mělnicku?
Želízy samozřejmě znám, je to krásné místo na vycházky. Ale to nebyl ten důvod. Já mám velmi jednoduché pravidlo. Škola, která napíše první, abych tam přijela, tak do té jedu. A první napsala paní ředitelka ze želízské školy.

Co si myslíte o přístupu učitelů k dětem?
Je to stejné jako v rodině. Je důležité, aby se rodiče chovali ke všem dětem stejně. Dobrý učitel takové schopnosti má. Ale pak je ještě jedna věc, která mě trápí, a to že učitelé všeobecně mezi lidmi nemají úctu a autoritu jako mívali, když jsme my chodívali do školy. Pro mě například pan profesor na gymnáziu byl ten, který ovlivnil mou budoucnost, tedy kudy jsem se vydala, jaké zaměstnání jsem si vybrala. Já myslím, že je potřeba autoritu učitelů ctít. Myslím, že je to moc důležité.