Od pátečního poledne až do noci na pondělí se v něm totiž odehraje nepřetržitý hudební maraton nazvaný Nostalgické šedesátky, v němž si energická hospodská za každý svůj dosud odžitý rok nadělí hodinu muziky. Vystoupí na něm řada kapel a muzikantů nejrůznějších žánrů, namátkou Půlnoc, Vítkovo kvarteto, Mucha, Záviš, Jakub König, Petr Váša, Baťa, Znouzectnost a spousta dalších.

Jak vás napadlo, uspořádat takovou neobvyklou akci?

V životě jsou situace, které by se měly oslavit, ale nemusely by se brát příliš vážně. A říkala jsem si, že kdy jindy, když ne teď, protože v sedmdesáti už asi nic takového podnikat nebudeme, ostatně tolik hodin muziky bychom ani nevydrželi. A nebude to žádný velký festival, protože to tady chceme držet v malém, klubovém rozměru se zhruba stovkou návštěvníků. Takže to nanejvýš bude takový festival absurdity, protože je otázka, jak to vydržíme a jak to všechno do sebe zapadne. Kapely sice jsou psané na plus minus nějaký konkrétní čas, ale možná i z toho, co za lidi se tady objeví, můžou vzniknout neplánované situace a spojení.

Využijete také vaši venkovní scénu?

S ohledem na klid ve vesnici a tím, že to bude tak dlouhé, nechceme mít program prvoplánově venku. Budeme ho držet vevnitř. Hlavní stage bude v sále, a akustické hraní v době, kdy se tam budou připravovat další kapely, se odehraje ve výčepu. Venku se bude připravovat jídlo. Chceme grilovat, abychom vůbec všechny zvládli nakrmit a aby to bylo příjemné. Nechceme skončit jenom u buřtů.

Dá se takový program při zhruba stovce návštěvníků v maximální kapacitě utáhnout finančně?

Není to snadné. Třeba když jsme tu teď měli koncert YoYo Bandu, který má svou danou taxu, tak i když na něj máme plno, tak to stejně musíme ještě „dořízkovat“. Co to znamená? Musí se prodat dost jídla a pití na to, aby to se vstupným zaplatilo zvukaře, OSA a ostatní věci okolo. Nakonec se to tedy uživí, ale rozhodně ne tak, že bychom z toho měli nějaký profit. Ostatně na tuhle víkendovou akci sem osmdesát procent muzikantů přijede za méně peněz, než bývá zvykem, prostě to berou jako večírek. U některých kapel to samozřejmě nejde. Třeba Vítkovo kvarteto u nás mělo už dříve dohodnutý koncert, který se ale musel přesouvat, a tak musíme zaplatit plnou cenu.

Kdyby tu chtěl nějaký odvážlivec vidět všechny kapely, jak to může řešit s ubytováním?

Naše pokoje zaberou lidi, kteří tu budou obsluhovat, a také zvukaři, kteří se tu musí vystřídat, případně i někteří lidi od muziky. Noclehárnu uděláme z naší galerie, tam si lidé budou moct vybalit karimatky a spacáky a jít si tam na pár hodin lehnout. Podobné odkladiště vznikne i v bývalé hospodě u Límanů, a kdo může, najde si zázemí u kamarádů v okolních vesnicích.

Jací lidé obvykle na vaše koncerty chodí?

Publikum bývá pestré, protože si každý v našem programu může najít to, co ho zajímá. Už jsme se dostali do fáze, že se o našich koncertech ví v kraji od České Lípy po Ústí nad Labem. Chodí k nám lidé z Kokořínského údolí, ze Mšena i z Mělníka. A přes naše známé anebo zdejší chalupáře se o nás stále častěji dozvídají i lidé z Prahy. Liší se to ale koncert od koncertu podle žánru a jména vystupujících. Pokud jsou hodně známá, tak občas přijdou i sousedé ze Šemanovic či Březinky. Samozřejmě se nedá čekat, že by sousedi a kamarádi přišli každý týden, ale přesto tady máme některé, kteří by si už za docházku zasloužili diplom, protože nechybí na 80 procentech našich akcí. Chtěla bych jim dát nějaký speciální bonus, protože to považuji za velkou podporu.

Naproti hospodě hyzdí krajinu ruiny bývalého kravína, který také k vašemu areálu patří. Jaké s ním máte úmysly?

Chceme to využít tak, aby se tam dalo bydlet. Budeme rádi, když tam jednou budou lidé, kterým nebude vadit, že mají naši hospodu přímo pod nosem, ale aby to naopak brali jako bonus, že mají kam chodit. U nás si mohou hrát s dětmi na hřišti, potkat se u ohně, a také dělat věci, které obvykle jinde dělat nejde. Vyfouknout si sklo v naší sklárně, chodit na koncerty nebo divadla pro děti a různé workshopy. Zatím je na to ale ještě čas. A záleží samozřejmě i na penězích, jichž se teď pochopitelně po těch všech různých omezeních příliš nedostává. Hlavně chceme, abychom se tady dobře cítili my i naši hosté.