Jiří Knížák: Nejtěžší chvat ještě zvládnu

Původně chtěl být učitelem po svém otci. Nakonec ale Jiří Knížák skončil jako voják z povolání.

„Po gymnáziu jsem potřeboval vydělávat peníze, tak jsem pracoval jako redaktor, už po roce jsem ale musel nastoupit na vojnu. Stal se ze mě lampasák,“ říká plukovník ve výslužbě, kterého celým životem provází výtvarné umění. Maluje obrazy.

„Už jako voják jsem si zažádal o povolení studovat dálkově na vyšší pedagogické škole v Plzni výtvarnou výchovu a ruštinu, během posledního ročníku jsem byl ale přeložen na Slovensko, takže jsem ve škole skončil,“ vzpomíná Knížák, který bydlí v Mělníku. Jako voják ale vystřídal devětadvacet posádek a jednatřicetkrát se stěhoval.

Studoval ještě na několika vysokých školách, služba mu ale nedovolila je dokončit. „Potom jsem si řekl, že už musím nějakou školu dodělat. Tak jsem do jihlavského pedagogického institutu jezdil třeba až z Bratislavy na zkoušky,“ vzpomíná plzeňský rodák, který se už od šestnácti let věnuje bojovému sportu. Judo a jiu jitsu se staly jeho velkými společníky.

„Občas si jdu zatrénovat judo, i když mi je osmdesát, ten nejtěžší chvat ještě zvládnu. A až ho jednou neudělám, přestanu trénovat,“ vysvětlil starší bratr ředitele pražské Národní galerie Milana Knížáka.

V zelené uniformě na své zájmy příliš času neměl, začal se jim víc věnovat, až když na začátku sedmdesátých let opustil armádu. „Stal jsem se nepřítelem státu, protože jsem byl proti sovětské okupaci. Musel jsem se pak vyučit zedníkem, dělal jsem na stavbě v různých profesích. Na druhou stranu jsem měl ale čas na malování i sport,“ vypráví dlouholetý trenér mělnických judistů, se kterými získal řadu zlatých medailí.

„Mám větší úspěchy jako trenér než ty osobní. Neměl jsem čas, lítal jsem po Šumavě a lezl po břiše. Ale vynahradil jsem si to tím, že jsem vychoval vítězná družstva na mistrovství republiky a několik medailistů,“ říká Knížák a dodává, že s trénováním mládeže skončil až loni. Stále ale chodí přezkušovat. Jezdí také na tábor jiu jitsu, kde trénuje instruktory.

Jeho výtvarnou tvorbu si mohou lidé prohlédnout na výstavách výtvarné skupiny „J“, jejímž je členem. Obrazy vystavuje ale také na svých výstavách. „Vloni jsem měl velkou výstavu na Roubence v Truskavně a do budoucna snad budu vystavovat také na Kokoříně,“ doplnil výtvarník a aktivní sportovec.

V současné době vystavuje s „Jéčkem“ v obřadní síni radnice ve Mšeně, kde jsou jeho díla k vidění do neděle 19. září.