Co pro vás znamená hra na klavír?
Svobodu, útěk ze všedního dne a především celý můj život.

Jak jste se ke hraní dostala?
Nejspíš mi to bylo předurčeno. Když jsem se narodila, moje maminka učila hru na klavír soukromě, takže jsem měla pod klavírem košík, ve kterém jsem spala. Jakmile jsem uměla sedět, dávali mě rodiče v takové té krmící židli ke klavíru a já si radostně „plácala" do kláves a vytvářela svou první hudbu. Ve třech letech jsem běhala za maminkou s kasičkou, že jí budu platit, jen aby mě konečně také učila. Ona podlehla a já potom v pěti letech odstartovala svou kariéru v Základní umělecké škole Josefa Kličky v Klatovech.

Co považujete za svůj dosavadní největší úspěch?
To, že hraji už 23 let a stále je hra na klavír mým životním cílem, ve kterém se mohu zdokonalovat.

Byl pro vás klavír vždy číslo jedna?
Ano i ne. Klavír je můj život a neumím si sama sebe bez něj představit. Když jsem se stěhovala, tak jedna z prvních věcí v novém domově byl právě můj nástroj. Ale miluji i zvuk a barvu violoncella, ráda bych jednou měla dceru, ze které bude violoncellistka… Kluka dám vyřádit na bicí. Ale berte to s nadsázkou, nechci být ambiciózní matkou, k hudbě své děti povedu, nicméně co budou v životě dělat, to bude jejich volba. Stejně jako jsem se mohla kdykoliv rozhodnout já – a za to své mamince velice děkuji.

Učíte malé začínající umělce, co těmto dětem nesmí chybět?
Především chuť a ctižádost učit se nové věci. Děti by měly brát hudbu jako součást života a hru na nástroj jako prostředek k vyjádření svých pocitů. Důležitá je radost z toho, že se naučím tvořit umění a mám možnost to všem ukázat.

Na co by se měli rodiče připravit, pokud se rozhodnou své dítě svěřit do vašich rukou?
Prosazuji učení hrou, mým cílem je, aby děti měly z hudby a ze hry na hudební nástroj radost. Zároveň jsem ovšem velmi důsledná, od rodičů vyžaduji, aby dětem vytvořili správné hudební zázemí, podporovali je a měli radost z každé skladby, kterou se dítě naučí. V žádném případě by se dítě nemělo do ZUŠ pouze odložit, aby mělo kde trávit volný čas. Učení se hře na hudební nástroj je krásnou a šlechetnou činností, která potřebuje soustavnou práci, podporu a lásku.

Pojďme k zítřejšímu večeru, na co se můžeme těšit?
Podtitul recitálu je Cesta časem. Úvodní skladba je z období baroka a dále se přes klasicismus, romantismus, impresionismus a 20. století přesuneme až do současnosti.

Přijdou si tedy na své příznivci vážné hudby?
Ti především, ale posluchači se mohou těšit i na populární hudbu.

Myslíte, že váš koncert zaujme i dětské návštěvníky?
Cílem koncertu je zaujmout každého posluchače. Děti je však těžké zaujmout koncertem, na kterém mají jen sedět a poslouchat. Nicméně pokud jsou na hudbu zvyklé a občas na nějaký koncert či představení s rodiči zajdou, určitě se nudit nebudou. Nejvíce se jim asi bude líbit přídavek na závěr, který bude věnován překvapení s tanečním souborem ZUŠ.

Jak dlouho recitál trvá?
Koncert je rozdělený na dvě části, každá bude mít přibližně tři čtvrtě hodiny.

Jak je to se vstupným?
Na ZUŠ se razí heslo, že naše koncerty jsou pro lidi, nikoli pro výdělek. A já s tím souhlasím. Tento koncert vznikl, abych lidem mohla předat něco málo z toho, co umím a čemu se celý život věnuji, ne kvůli penězům. Jeden profesor z konzervatoře říkával: „Tam, kde jsou noty, je chudo!" Já bych k tomu dodala: „Ale bohatsví duševní díky umění nikdo penězi nezaplatí!" Proto na koncertě naleznete cedulku s nápisem „vstupné dobrovolné".

Chystáte letos se ZUŠ ještě další akce?
ZUŠ měla v letošním školním roce velký počet akcí, myslím si, že jsme přesáhli šedesátku. Jedna z těch nejdůležitějších bylo výročí 70 let od založení školy, která vyvrcholila koncertem v Masarykově kulturním doměletos v dubnu. Zároveň probíhala soutěž vyhlášena ministerstvem školství ve hře na dechové a bicí nástroje, v sólovém zpěvu a v tanečním oboru. Naši žáci byli velmi úspěšní, dostali se až do národního kola, kde nasbírali skvělá medailová umístění, přivezli čestné uznání prvního stupně, dvě třetí, jedno druhé a dokonce i jedno první místo! Tento měsíc nás 8. června čeká ještě vernisáž výtvaného oboru na mělnické radnici s názvem „Mělnické motivy", 10. června velký bubenický koncert v kulturním domě a 12. června se v rámci Evropského dne hudby na náměstí představí několik kapel ze základních uměleckých škol. Co se týče mé osoby, čekají mě po tomto recitálu už jen závěrečné zkoušky na JAMU v Brně, a pak už si budu užívat léta a prázdnin a čerpat energii na nový školní rok.

Chtěla byste ještě něco dodat?
V závěru bych chtěla poděkovat ZUŠ, především panu řediteli Jiřímu Lechnerovi a jeho zástupci Zdeňku Němcovi, kteří mi pomohli tento recitál zrealizovat. Mé poděkování patří také ředitelce zámku Liblice Klaudii Soukupové za možnost uspořádat koncert v nádherných prostorách zámku a za profesionální a vstřícný přístup při projednávání této akce. A v neposlední řadě nesmím zapomenout ani na svého přítele Tomáše Sikoru za technickou přípravu akce od grafiky a tisku plakátů a programů přes psychickou oporu mé umělecké duše. Doufám, že koncert splní má očekávání a návštěvníci si užijí příjemný červnový podvečer.

VIZITKA
Rodačka z Klatov se hře na klavír věnuje od svých pěti let. Vystudovala plzeňskou konzervatoř a následně pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy, obor hudební výchova a klavír, nyní dálkově studuje Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Pracuje jako učitelka hry na klavír a korepetitorka na základní umělecké škole v Mělníku.

PETRA VETEŠNÍKOVÁ