Ráno nás na všetatském nádraží nepřivítalo zrovna optimisticky. Bylo zataženo a postupně začalo krápat. Když jsme vystupovali z vlaku v Liběchově, pršelo už celkem dost. Ale to nás nemohlo odradit, ještě v parku jsme si procvičili nordic walking techniku, hlavně s těmi, kteří s námi vyrazili poprvé. Než jsme s instruktáží skončili, přestalo pršet úplně a až do konce výletu nám přálo perfektní počasí.

Naší první zastávkou byla jeskyně Klácelka a prostor před ní nazývaný Blaník. Vnitřek jeskyně, kterou jako svou pracovnu používal český vlastenec F. M. Klácel, je vyzdobena výjevy z bajky, kterou přeložil z němčiny. V prostoru před jeskyní jsou sochy Jana Žižky, Prokopa Holého a v křesle usazeného Jana Zásmuckého, který je údajným vůdcem bájných blanických rytířů. Kromě toho jsou zde k vidění i spící blaničtí rytíři a trpaslíci, kteří jim vyrábějí zbraně.

Je to opravdu kouzelné místo. A protože se nám na něm tolik líbilo, rozhodli jsme se posílit nejen svého ducha, ale i tělo malou rozcvičkou a protažením.

Borovým lesem ke skalám

Poté jsme již v doprovodu slunečních paprsků vyrazili krásným borovým lesem přímo k Čertovým hlavám. Po zdolání kopce jsme ocenili nejen neobvyklé sochy, ale i krásnou vyhlídku do krajiny. Na první svačinku jsme opravdu nemohli najít krásnější místo.

Opět jsme hodnotili, jak je kdo vybaven, pokud se svačiny týče. Naše pravidelná účastnice neopomněla pochválit svého partnera, který „i bábovku upeče". Hned bychom jí všichni záviděli. Nicméně nás pobavil komentář jednoho zamyšleného svačícího účastníka výletu: „Hmm, když ho to baví…" Čímž zastoupil velmi trefně zřejmě převážnou část mužské populace a její přístup k pečení. Toto konstatování jsme ihned ohodnotili jako hlášku dne.

Čertovy hlavy měří do výšky úctyhodných 9 metrů a než americký sochař Gutzon Borglum v Jižní Dakotě vytesal do hory Mount Rushmore obrovské reliéfy čtyř amerických prezidentů, držely si naše Čertovy hlavy až do třicátých let dvacátého století primát v tom, že byly největšími skalními sochami na světě.

Od Čertových hlav nás přivedla cesta do Želíz, kde jsme se se zájmem prošli po dřevěných lávkách naučnou stezkou v místních mokřadech.

Radost v chatové osadě

Pak už následovala příjemná cesta lesem a chatovou osadou, kde jsme tak hlasitě a znalecky obdivovali krásně upravené a vyzdobené zahrádky místních chatařů, až to jedna paní nevydržela a z balkónu své chatičky konstatovala, že při poslechu našich vskutku Homolkovských komentářů nejsou schopni uvnitř s rodinou pro smích ani doobědvat… Jsme rádi, že na svých procházkách smích nejen sdílíme, ale i rozdáváme!

Poté jsme již dorazili lesem do Tupadel a v místní hospůdce jsme poobědvali. Kuchař i paní majitelka si zaslouží poklonu, ať už za sladké knedlíky nebo ty plněné uzeným masem. Byly zkrátka skvostné! Na menu byly i halušky s brynzou, a protože se ukázalo, že ne všichni je kdy ochutnali, kuchař nám přinesl na talířku speciální ochutnávku. Byl to opravdu milý a bodrý pán. Myslím, že nejen mně připomínal svou náturou a dobrou náladou kuchaře z pohádky Byl jednou jeden král. Jen více tak příjemného personálu v českých hospůdkách!

Posíleni obědem jsme se vydali po modré značce zpět do Liběchova. Cestou jsme ještě viděli do skály vytesaného hada a hlavně Harfenici, umělou jeskyni. Kromě jeskyně jsou tu ještě do skály vytesané čtyři hlavy a ženská postava s harfou.

Víly s pampeliškovými věnečky

A protože nám cesta do Liběchova rychle uběhla a do odjezdu vlaku zpět do Všetat bylo ještě hodně času, vydaly jsme se do parku liběchovského zámku. Naše nejmladší účastnice výletu Nikolka si dala velkou práci a všem nám dámám vyrobila věnečky z pampelišek. To byl tak krásný návrat do dětství a pohádek! Z výletu a fotek vás tedy tímto zdraví osm krásných víl!

Příští výlet se koná poslední květnovou neděli, tentokrát vyrazíme dobýt hrad Bezděz!

Pro informace o dalších plánovaných výletech a pro přihlášení se na ně navštivte internetové stránky www.nwproradost.cz

Jitka Hadová, Nordic walking pro radost