Pavel Malý se na mělnické hudební scéně pohybuje od svých šestnácti let. V roce sametové revoluce totiž s Mejlou Veselým založil metalovou kapelu Damokles
a z muzikantských bot už se nikdy nevyzul.

Od poloviny devadesátých let hraje na bicí pod hlavičkou hudebního seskupení Postižená oblast, kterému pomáhal spatřit světlo světa. Za bezmála dvacet let působení na české hudební scéně sice zůstal z původní sestavy jako jediný, o to víc si ale své ne nepodstatné role a možnosti být součástí kapely váží. „Jsem jediný pamětník začátků téhle kapely," potvrdil Pavel Malý. „Nicméně pro mě není důležité, jak dlouho fungujeme, ale že vůbec fungujeme a že jsou za námi vidět nějaké výsledky," dodal. A ty jsou nepopiratelné. Postižená oblast má na svém kontě už tři vydané desky a čtvrtá je právě ve stavu zrodu.

Ještě víc než vydaných alb si však členové kapely, kterou tvoří ještě Martin Rejšek, Michal Praslička a Filip Jakš, cení toho, když je organizátoři festivalů pozvou, aby u nich zahráli. A když se lidem jejich tvorba líbí. „Dělá mi radost, když nás někam opakovaně zvou. Přestože kapele nevěnujeme tolik energie, kolik by bylo třeba, asi něco děláme dobře," připustil Pavel Malý.

Čtveřice hudebních amatérů se v budově vedle vlakového nádraží, kde má zkušebnu, schází zhruba jednou týdně. Víc jim nedovoluje čas, který vyjma práce musejí věnovat také svým rodinám. Nebo jako v případě Filipa Jakše ještě dalším aktivitám souvisejícím s muzikou. „Martin, Michal i já už máme rodiny a děti, dohromady pět. A Filip má zase vlastní hudební projekt, se kterým vyhrál festival Malá Alternativa, což je docela významná meta. Problém tedy není sladit zkoušky kvůli práci, ale spíš z pohledu rodinných životů či další umělecké tvorby," přiznal bubeník.

Postižená oblast hraje alternativní hudbu. Problém ovšem nastává, pokud mají její členové vysvětlit, co vlastně znamená ono slůvko „alternativní"…

„Prezentujeme se jako black alternative, ať už si pod tím kdokoliv představuje cokoliv," řekl Pavel Malý. „Alternativní znamená alternatio, tedy jinde narozen. Podle mě je to tedy etno," dodal Filip Jakš, kterému ovšem oponoval Michal Praslička: „Etno? Ty to nějak komplikuješ."

Tak či tak, tvorba kapely stojí hlavně a především na improvizaci. „Je to spontánní záležitost. Někdy přijde s nějakým nápadem kytarista, někdy mám předpřipravený nějaký sample já a kluci do toho začnou spontánně hrát. Rozhodně to není tak, že bychom seděli doma a dlouhé hodiny komponovali. To neděláme, protože to ani pořádně neumíme. Neznáme noty," práskl na členy kapely Pavel Malý. „Tak pozor, já do hudebky chodil!" připomněl se Filip Jakš, který je hlavním zpěvákem kapely. „Ale pravdou je, že jsme amatéři a chceme jimi zůstat. I kdybychom nějakou hudební průpravu měli, myslím, že by bylo nejlepší rychle na ni zapomenout," uvedl.

Netradiční vztah mají členové kapely nejen k tvorbě hudby, ale také k jejímu otextování. Slova si totiž nepíšou sami, ale využívají texty, které už někdo napsal před nimi. Zejména poezii. „Jsou to převzaté věci. Já třeba ulítávám na experimentální poezii šedesátých let, o které jsem dokonce psal diplomku. Vybírám proto tvorbu básníků, kteří reflektují například druhou světovou válku. Je to sice vážné téma, ale díky hudbě to tak na první poslech nevyzní. Považuji za důležité, že se to v hudbě jakoby skryje a je potřeba se víc zaposlouchat, aby člověk skutečnou podstatu a hloubku  textu odhalil," popsal Filip Jakš, na základě čeho se vybírají texty, které Postižená oblast následně zhudební.

Věkově nesourodá čtveřice muzikantů si spolu zkrátka sedla všem případným rozdílům navzdory. Nikoho už proto nemůže překvapit, že i ve chvíli, kdy mají popsat, komu je jejich tvorba vlastně určena, se bez větších dohadů shodnou.

„Naše hudba je v první řadě určená nám. Pokud se povede a zajímá ještě někoho jiného, beru to jako určitou nadstavbu. Mluvím za sebe, rozhodně neříkám, že na to musí mít  každý stejný názor jako já. Jsem ale přesvědčený, že muziku děláme hlavně pro sebe," uzavřel Martin Rejšek za souhlasného pokyvování ostatních členů kapely.