Spisovatel v rámci tohoto turné navštívil také Mělník a poskytl exkluzivně pro čtenáře Deníku rozhovor.

Českou republiku jste navštívil již před pěti lety. Líbilo se vám mezi čtenáři natolik, že se mezi ně vracíte?

Ano, je to tak. Minulý výlet jsem si užil. Při letošním turné pozoruji, že čtenářů mých knížek ještě přibylo. Buď je to tím, že se zvýšila česká populace nebo jsou moje knížky oblíbenější.

Jaké ještě jsou vaše nejnovější postřehy nebo zážitky?

Města, která jsem dosud navštívil, se mi v hlavě trochu míchají. Pamatuji se ale na Písek, kde jsem si užil procházku kolem řeky a po starobylém mostě, Ostravu mám spojenou s tím, že tam oba herci při Listování hráli opravdu skvěle.

Zaujal vás při besedách nějaký dotaz?

V Brně se mě někdo zeptal, jakou otázku bych rád dostal a o které zároveň vím, že mi ji nikdo nepoloží.

Vystřídal jste spoustu profesí po vystudování Harvardu jste se živil například jako redaktor, fotograf, reklamní textař, grafik, výrobce nábytku a hraček či projektant. Na kterou z nich nejraději vzpomínáte?

Měl jsem spoustu zaměstnání, ale přiznám se, že žádná z nich se mi nijak zvlášť nezamlouvala. Užíval jsem si je porůznu. Baví mě současná profese psaní, díky kterému jsem si založil i vlastní vydavatelství.

Která z vašich knížek je u čtenářů nejoblíbenější a které si vy nejvíce ceníte?

Nejpopulárnější jsou deníky Nickua Twispa, což je hlavní postava prostupující řadou mých knih a zvláště pak titul Mládí v hajzlu. Nejvíc mě bavilo psát román Nestydaté plavky.

V knize Neviditelný líčíte příběh mladíka, který vylovil náhodně zaklínací formuli a přestal být vidět. Přál byste si někdy totéž?

Jenom když mám potíže se svojí manželkou.

Marie Břeňová