Na vernisáži expozice s názvem „Ohlédnutí“ pronese dnes (24. ledna) v 17 hodin úvodní slovo ředitel muzea Jan Racek. Malíř fakticky celý svůj plodný umělecký život strávil v našem regionu. Poté, co se oženil, žije v obci Kozomín na Kralupsku, kde až dodneška vytváří svá díla.

V jeho volné tvorbě, jak dokazuje již dlouhá desetiletí, fakticky dominují tři tematické okruhy: žena a její krása, dále krajina, ať už reálná, situovaná do Středomoří, nebo vytvořená umělcovou fantazií - ta se od těch prvních odlišuje jednak plasticitou malby, jednak laděním do odstínů modré. Třetím okruhem jsou kytice a zátiší. Malíř je zástupcem té generace, která vyšla z klasického školení umělců patřících k předválečné a válečné umělecké avantgardě a je to na jeho výtvarné práci poznat, i když se jedná v jeho případě o zcela autentickou výtvarnou tvorbu.

Na dolní Povltaví ve svých kresbách, grafikách, litografiích, olejích a dalších malířských technikách nezapomínal. Věrně zachycoval zejména v rané tvorbě běžný život s jeho radostmi i strastmi. Zvláštní místo v tomto směru zaujalo před více jak 55 roky třeba budování kralupského chemického kombinátu na výrobu kaučuku a lidé spojení se stavbou podniku. Je to sféra, o níž se až tak mnoho ve veřejnosti neví. Je nasnadě, že budovatelské motivy byly v tu dobu žádány a malíř Čemus na nich plně uplatnil své umění figurální malby, které bylo odrazem studia na Akademii výtvarných umění ve speciální třídě prof. Vlastimila Rady.

Na něho Otakar Čemus rád vzpomíná. Jak sám uvádí, profesor Rada kreslil často i pohlednice, byl v odborné komisi pro ně, a řekl mu: „Člověče, Čemusi, vy pořád něco kreslíte a nám chyběj velikonoční pohlednice…“ Dodnes má prý živě v paměti, jak doma v kuchyni pohlednice jednu za druhou vytvářel. Přinesl je pak do komise - a ejhle! Profesor Rada mu povídá a kroutí přitom obdivně hlavou: „Člověče, vám jich vzali víc než mně, no tedy!!!“.

V té době prý bylo vypláceno 1 200 korun za přijatou a dobře propracovanou pohlednici. Student Čemus za ně tehdy najednou vyinkasoval přes sedm tisíc. Kamarádi ze školy to bedlivě sledovali a když mu přišly peníze, tak prý se chystala oslava. K tomu Čemus sděluje: „Šli jsme se spolužákem, on byl z Moravy, do řeznictví a kamarád řekl s příslušným přízvukem: Tož dejte nám 200 buřtů. Měli jsme je zavěšeny kolem krku a šli tak s dobrou náladou přes celou Prahu. Na koleji už čekal hrnec s vařící se vodou, chléb a hořčice. V té době jsem byl na koleji fakt asi nejslavnější!“ dodává malíř s úsměvem.

Víme o něm, že po absolvování vysoké školy zvolil zajištěnou existenci výtvarníka v časopise Květy, s nímž spojil velkou část svého tvůrčího života. Šéfa výtvarníků v tomto periodiku dělal 20 let. Jeho perokresby doprovázely uvedený časopis po několik desetiletí a uplatňovaly se i v knižních titulech. V letech 1958 - 1989 působil v dalších čelních československých časopisech a novinách (mj. ve Světu práce, Kulturní tvorbě atd.).

Otakar Čemus není jen malíř velkých pláten, jak je můžeme spatřit na přichystané výstavě v kralupském městském muzeu. Několik generací dětí zná i jeho leporela - harmonikově skládané knihy z tuhého papíru, omalovánky a ilustrace pohádkových knížek.

Jiří Herain