Belas: Zámek v Mělníku by měl sloužit lidem a kultuře

Velký ohlas prvního ročníku Mezinárodního hudebního festivalu Jiřího Lobkowicze zavdal podnět k jeho pokračování. Ve městě tak zřejmě vzniká nová kulturní tradice, kterou postrádali nejen milovníci klasiky.

Zdenka Belas, operní pěvkyně a ředitelka festivalu, se snaží pro potěšení diváků udělat maximum. Oslovila ty nejlepší umělce a zajistila taková představení a koncerty, které by sama ráda navštívila. A to kdekoliv na světě.

Jaká byla prvotní myšlenka zorganizovat hudební festival na zámku v Mělníku?
Miluji historii, hodně jezdím a cestuji. Když jsem přišla poprvé na Mělník, což bylo před třemi lety až s panem Lobkowiczem, mělnický zámek mi připadal strašně smutný. A Mělničáci, nevím z jakého důvodu a ani jsem se po něm nepídila, na zámek nechodili. Já si myslím, že zámek, tedy jeden z nejdůležitějších objektů toho kterého místa, by měl sloužit kultuře, lidem. A sem chodily pouze turistické skupiny. Takže prvotní záměr byl přivézt hudbu do Mělníka.

Pracovala jste s mentálně a tělesně postiženými dětmi. Přemýšlíte také nad charitativním účelem festivalu?
Já mám umění strašně ráda. Opravdu ho dělám s láskou a srdcem. Na žádném festivalu, a zvlášť na klasickém, nikdy nezbohatnete. To samozřejmě také rozhodně nebyl záměr festivalu. Říkali jsme si, že pokud seženeme sponzory a zbudou nějaké peníze, protože nyní velkou část festivalu stále ještě financujeme ze svých zdrojů a mnoho účinkujících přijíždí zadarmo, tak pak by mohly peníze putovat na sociální věci. Další věc je ta, že opera nebo klasická hudba je strašně těžké povolání. A já jsem také chtěla pomoci svým kolegům, kteří jsou často fantastičtí, ale dosud o nich nikdo moc neví. Jsou to lidé, kteří vyhráli mezinárodní soutěže, jsou výborní, ale v mnoha případech mají problém uživit rodinu. Chtěla jsem jim pomoci tím, že když je dáme dohromady s někým slavným, třeba s houslistou Václavem Hudečkem, když jim uděláme reklamu, tak jim tím pomůžeme.

První ročník festivalu byl úspěšný. Jak vnímáte tento úspěch? Docílili jste toho, čeho jste chtěli?
Nechci, aby to vyznělo neskromně, neboť festival organizuji, ale minulý ročník patřil mezi nejdůležitější evropské festivaly. Aniž bychom o to usilovali. Překvapilo mě, že přišlo tolik lidí. Překvapilo mě, že všichni, které jsem poprosila o vystoupení, přijeli. A že jsme všichni vytvořili něco tak unikátního, v čem jsme vlastně byli nuceni i pokračovat. Lidé nás prosili, abychom udělali druhý ročník. Něco takového tady prý chybělo.

Na loňském festivalu jste se představila i vy. Uslyší vás zpívat návštěvníci také letos?
Já jsem nechtěla, protože já mám svých závazků dost, hlavně v zahraničí. A také festival není o mně, to bych byla špatná manažerka. Neúčinkuji v žádném představení, ale byla jsem požádána, abych zazpívala na závěrečném galakoncertu. Takže tam budu zpívat dvě árie s tenory.

Jak dlouho vám trvají přípravy na festival?
Říká se, že většinou přípravy na další festival začínají hned po ukončení toho předešlého. A je to tak. Je důležité oslovit opery a lidi, kteří mají zaplněné diáře třeba na tři roky dopředu. Je třeba řešit to se značným předstihem. Vzhledem k tomu, že já jsem jediný organizátor celého festivalu a vytvářím také například prospekty, fotím, tvořím články i grafiku, tak jsem se musela naučit spoustu věcí. Trvalo mi to samozřejmě déle, ale pracovala jsem celý rok. Okolo září jsem odřekla všechny koncerty, protože jsem se chtěla soustředit pouze na festival. Já nejsem člověk, který za každou cenu musí dělat úplně všechny koncerty, já si zpívání strašně užívám. Takže si vybírám.

Jak zvládáte skloubit ředitelování festivalu s vaší profesí?
Pro mě je to radost. Je pravda, že u festivalu je to problematické. Vždycky, i když uděláte maximum, vám do toho může přijít mnoho nečekaných komplikací. A ty většinou přijdou. Ale já i přesto mám z pořádání festivalu obrovskou radost.

V letošním programu festivalu mě překvapilo obsazení muzikálu Divotvorný hrnec, kde hlavní roli obsadil Josef Náhlovský. Jak zapadá toto představení do koncepce festivalu?
On je to klasický muzikál. Některé festivaly si vytvářejí svá vlastní představení, jako to dělá například Salzburg. Je to nesmírně drahé a komplikované. Je třeba najmout vlastního režiséra, dirigenta, lidi v orchestru, sólisty. To děláme u koncertů. U oper a operet si vybíráme ta nejlepší představení z divadel. Já jsem původně přemýšlela spíš o zařazení operety. Mnoho lidí operu těžko přijímá, tak jsem chtěla nabídnout alternativu. Vzhledem k tomu, že ústecké divadlo vytvořilo tuto inscenaci, a vlastně už bude brzy končit, podařilo se mi je přesvědčit. O toto představení je velký zájem. Sama jsem ho neviděla, těším se na něj a ráda se nechám překvapit.

Na pódiu se představí také balet. Bude třeba připravit pro tanečníky speciální povrch?
Podlaha bude speciální a pódium musí být velice kvalitní. A to máme. Pronajímáme si jedno z nejlepších pódií v České republice. Na něj může přijet i těžké nákladní auto a nic se s ním nestane. Já si myslím, že balet pro nás bude z technického hlediska daleko menší starost než například opera. Tam musíme zajistit šedesát hudebníků, dobré ozvučení a osvětlení, což je velmi náročné.

Program je bohatý, různorodý. Některá představení jste dosud neviděla. Na která se nejvíc těšíte?
Je to jako kdyby vám někdo řekl, abyste si vybrala nejoblíbenější z vašich dětí. Já jsem nad každým představením u příprav strávila tolik času, že jsem ke všem získala velmi osobní vztah. Těším se ale na zahajovací koncert Českého národního symfonického orchestru. To je pojem, který párkrát uslyšíte v Praze a jinak ve světě. Divotvorný hrnec jsem neviděla. Myslím, že to bude zábava, že to přinese hodně humoru. Je také nejvíc vyprodaný. Těším se na košické Národní divadlo, protože jejich představení Faust a Markétka režíruje Zdeněk Troška. Obě opery přijede uvést můj dlouholetý kamarád Peter Dvorský. Je to pro mě velká radost. Přijede zazpívat i jeho bratr Jaroslav ve slavné Verdiho opeře Maškarní ples, což je také představení, na které se těším. A balet jepro mě srdeční záležitost. Užiji si také závěrečný galakoncert, protože dát dohromady tři tenory, to bylo asi to nejtěžší. A také se těším na to, že si s nimi zazpívám.

Všechna představení budou na nádvoří zámku. Jste připraveni na déšť?
Musí to být na nádvoří, protože se tam musejí vejít všechny kulisy, které při představení divadlo běžně využívá. Na déšť jsme stejně jako v minulém roce připraveni. Pódium je zastřešené, což je důležité pro hudebníky. Kdyby jim pršelo na nástroje, nehráli by. Pro návštěvníky máme připravené pláštěnky, které budeme rozdávat zdarma.

V minulém roce připomněl festival nejslavnější operní umělkyni 20. století Marii Callas. Jakou osobnost jste zvolili letos?
Maria Callas byla nejslavnější ze všech operních zpěvaček. Letos bude festivalem provázet Enrico Caruso. A kdo to bude v příštím roce? Žena. Více neprozradím.