Kliknutím zvětšíteMiroslav Bobek
Praha, ředitel zoo, 51 let
Jako kluk, možná tak ve 3. třídě, jsem si přál morče. A skutečně jsem ho před Vánoci dostal – od spolužáka. Přinesl jsem ho domů, v bedýnce ukryl ve svém pokoji a rodičům jsem řekl, ať tam nechodí, že nechci, aby viděli dárek, který mám připravený pro celou rodinu. Morče by mi asi nedovolili a tohle byl – hodnoceno dnešním pohledem – dosti proradný úskok, jak ho včlenit do domácnosti. To morče uviděli mí rodiče skutečně až pod vánočním stromečkem. A pro mě je zpětně největším překvapením Vánoc, že se celou dobu vydrželi tvářit jakoby nic.
Jiří Kukla
Mladá Boleslav, významný občan Mladé Boleslavi a sportovec, 71 let
Nejzajímavější a pro mě jako sportovce srdeční dárek byly běžky, které jsem dostal od manželky někdy v roce 1984-85. S těmi lyžemi jsme pak jeli do Tater. Teď jsme přijeli do Jasné pod Chobkom a já ty značkové Carlingy dal do uzamykatelného boxu v lyžárně. Ráno mě probudí místní rozhlas s tím, že jako majitel té dané schránky se mám dostavit do lyžárny. Já tam běžel, v třípatrovém hotelu byl všude kouř. Doběhl jsem do lyžárny a tam byl borec, který suchým lihem a žehličkou na zažehlování vosku voskoval svoje lyže. Jenže mu chytil ochranný vak a od toho i ta naše schránka a oboje naše lyže, ze kterých pak zbylo jen kovové vázání. Celou dovolenou jsme pak chodili netradičně většinou pěšky. Lyže nám zpětně proplatila pojišťovna, ale přes nepříjemný incident jsme si pobyt v Tatrách užili. A pak mám ještě jednu hezkou vzpomínku do hluboké totality. Když jsem byl malý, tak se mě tatínek zeptal, co bych si přál k Vánocům. No a já jako sportovec odpověděl, že bych rád něco sportovního. Poté jsme pod vánočním stromečkem našel pingpongový míček a puk.
Jarmila Štolcová
Hředle, učitelka a instruktorka jezdectví, 39 let
Dodnes ráda vzpomínám na dřevěný domeček pro panenky, který jsem dostala, když mi bylo nějakých pět nebo šest let. Moc ráda vzpomínám na Vánoce v dětství. Tento věk byl opravdu krásný. To totiž měly Vánoce úplně jinou atmosféru, byly kouzelné. Stále vidím ten rozsvícený stromeček a vánoční cukroví na stole. Také ráda vzpomínám na všechny rituály, které jsme na Štědrý den jako rodina měli.
Jiří Štraub
Lišany, Technical writer, spisovatel, 26 let
Nezapomenutelný pro mĕ v dĕtství byl obří plyšový Jerry, který způsobil, že jsem si klekl pod stromek a křičel v slzách na celé kolo: Dĕkuju, Ježíšku!
Jan Mudra
Rakovník, pracuje pro Sdružení místních samospráv České republiky, 29 let
První, co mě napadlo, byla samozřejmě autodráha Carrera, kterou jsem jako malý dostal a s kamarády jsme jezdily závody. Vydrželi jsme u ní hodiny a když byla přes celé svátky rozložená, tak se nedalo přes pokoj projít. To už je ale dvacet let… Na střední jsem pak od babičky dostal několik knih o Václavu Havlovi, jeho hry a eseje a zpětně vidím, že to byl moment, který mě začal formovat a posunul tam, kde teď jsem. Zpětně doceňuji tenhle dárek víc, než jsem možná tehdy vnímal. Díky babi.
Martina Němcová
Rakovník, majitelka Kreativního kroužku Agátka, 39 let
První, co mě napadlo, bylo, ze jsem 23. prosince před 9 lety zjistila, ze čekám miminko. Nikdy na ten den nezapomenu, protože to byl i jeden z nejhezčích dnů v mém životě.
Michaela Richterová
Rakovník, mluvčí rakovnické policie, 33 let
Mým nezapomenutelným a nejhezčím dárkem byl klavír, který jsem si hrozně přála. Rodiče mi tvrdili, že žádný klavír nedostanu a na žádný hrát nebudu, ať chodím do kroužku. Pak mi ho ale Ježíšek přinesl, a po rozbalení už jsem nemyslela na nic jiného a začala jsem na něj hned hrát.
Roman Šulc
Kolín, zaměstnanec Českých drah, regionální historik, 52 let
Nejhezčí vánoční dárek, i když maličko předčasně, už začátkem prosince, jsem dostal letos. Je to moje vnučka Agátka. To je dar na celý život. A z těch dřívějších? K 10. narozeninám jsem dostal knihu Hrady, zámky a tvrze. Na kole jsem je začal objíždět a vztah k památkám mi zůstal celý život. Knihu dodnes mám, moc pro mě znamená.
Jana Šorfová
Kutná Hora, ředitelka Galerie Středočeského kraje (GASK), 53 let
Na každé vánoční svátky vzpomínám ráda, i když jsem byla léta v zahraničí a venku bylo 30 stupňů. Není to o dárcích, ale o atmosféře kterou prožíváme, dárky jsou druhořadé, nejlepší dárek mám každým rokem a je to tím, že se vždy sejde celá rodina a věřím, že to tak bude i o letošních svátcích.
Roman Pejša
Slaný, ředitel Dětského domova Ledce, 48 let
Dodnes si pamatuji dva dárky, které jsem dostal jako kluk. Prvním bylo asi v jedenácti letech oranžové jízdní kolo značky Sobi, mělo široké pneumatiky. Hrozně jsem si ho přál a byl to v té době splněný sen. A pak mi obrovskou radost udělala hokejka podepsaná slavným kladenským hokejistou Janem Nelibou. To nějak tatínek tehdy zařídil. Co se týká dárků v dospělosti, těmi největšími jsou moje dvě děti Matěj a Radka. Od nich jsou vánoční dárečky a přáníčka vždy nejdojemnější. A v neposlední řadě dárky od našich dětí z dětského domova, které mě také velice rády obdarovávají přáníčky, zabalují pro mě bonbonky a stále mi nosí nějaké dárečky. Je to radost.
Tereza Paradýsová
Nymburk, invalidní důchodce, 35 let
Odmala jsem toužila po zvířátku, ale nemohla jsem ho mít, rodiče v bytě zvířata nechtěli. Když mi bylo deset, našla jsem pod stromečkem klec s andulkou. Byla jsem nejšťastnější dítě na světě a o anduláka se starala až do jeho 13 let, kdy odešel. Byl to můj první zvířecí kamarád.
9
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
