Současně si však uvědomuje, jak důležité svědectví může mladým předat. Pořád totiž platí, že jedině ti, kteří se umí poučit z minulosti, nebudou stejné chyby opakovat.

Šťastné dětství ukončila tragédie

Malá Anička žila s rodiči a dvěma sestrami v Křekovicích, místní části Šebířova na pomezí Táborska a Benešovska. Její otec Josef Hons, tehdy mu bylo 37 let, byl jako řada dalších mužů v tomto malebném kopcovitém kraji mezi Voticemi, Vlašimí a Mladou Vožicí sedlákem. Rodina měla grunt 20 hektarů polí a lesů a chovala koně. Vydřeného hospodářství si nesmírně vážila. A právě to předznamenalo tragédii.

„Bylo mi sedm, když si pro tatínka přijeli v noci, že musí jít něco dosvědčit. Maminka plakala a nechtěla, aby odešel, ale ujišťoval ji, že se vrátí,“ vzpomíná se slzami v očích paní Anna.

Josefa Honse odvezla Státní bezpečnost (StB) do votického kláštera. V celách vyhnaných františkánů si zřídila cely vězeňské a také mučírny. V té době probíhala násilná kolektivizace a odpůrců kolchozů bylo v kraji hodně. Komunisté potřebovali sedláky zlomit. Do karet si přihráli takzvanou Slepičkovu aféru. František Slepička, syn sedláka z Jankovské Lhoty, vojenský zběh měl zavraždit v Kamberku komunistického funkcionáře Václava Burdu. Na to konto StB rozjela v kraji teror – zatýkání, výslechy, mučení, zastrašování, dlouholeté žaláře i popravy.

O projektu Příběhy pamětníků
close Středočeský kraj. info Zdroj: Středočeský kraj zoom_in Středočeský kraj.

Třikrát za měsíc v rámci projektu Příběhy pamětníků Středočeského kraje přinášíme poutavá vyprávění našich babiček a dědečků. Povídání o jejich životních radostech či strastech nás mohou inspirovat, poučit, dojmout, ale i pobavit. Ve sdílených příbězích můžeme nahlédnout i do práce podniků sociálních služeb, v nichž dotyční nyní našli svůj nový domov. Tento díl seriálu i všechny předchozí naleznete také na webových stránkách vašeho deníku. Projekt vznikl za podpory Středočeského kraje.

„Tatínka při výslechu 6. července 1951 utloukli,“ tvrdí Anna Voříšková na základě svědectví, které se rodině podařilo později získat od lékaře, který byl jeho spoluvězněm. „Tatínek měl proražený žaludek, ale do nemocnice ho přesto, že to lékař požadoval, neodvezli.“

Rodina se ale nedočkala ani nebožtíkova těla. Maminku, která o skonu muže neměla tušení, si komunisté předvolali na národní výbor. Odjela tam i s dcerami. „Jako dneska si to pamatuji. Na stole ležela velká kožená kabela a z ní vyndali před maminkou urnu,“ vypráví.

Josefova manželka se zhroutila. Půl roku se léčila na psychiatrické klinice v Bohnicích. Děti našly útočiště u příbuzných. Nejstarší z děvčat žilo u babičky ve Šlapánově, Anna v Daměnicích u otcovy sestry a třetí, dvouletá sestra v Načeradciu další otcovy sestry.

Nesměla do školy

Ústrků se ale rodina nezbavila ani po smrti živitele. Starší sestra se sice ještě vyučila švadlenou, Anna jako dcera kulaka ale do obchodní školy nesměla. „Byla to zlá doba, je dobře, že už je pryč,“ dodala Anna Voříšková, která se nakonec vyučila kuchařkou a celý aktivní život strávila v dětském domově v ratměřickém zámku.

Domov seniorů Jankov
Domov se nachází v centru Jankova, v klidové části obce mimo hlavní silnici. Je obklopený zelení a od západu rybníkem zvaným Hrad. Sídlí v jedné třípodlažní budově. V prvním patře je 17 pokojů pro mobilní klienty. Ve druhém patře je 15 pokojů. Celková kapacita je 64 lůžek. Pokoje jsou dvoulůžkové, pouze jeden pokoj je čtyřlůžkový, sedm pokojů je jednolůžkových, z toho dva jednolůžkové mají společnou kuchyňku a sociální zařízení. Tři pokoje jsou typu garsoniery. Základním posláním Domova seniorů Jankov je poskytování sociálních  a zdravotních služeb, podporovat soběstačnost seniorů a osob se zdravotním postižení, umožnit jim prožití plnohodnotného, aktivního a důstojného života.