Od počátku minulého století bylo v Milovicích rakousko-uherské cvičiště a v průběhu první světové války tábor pro italské zajatce. Po vzniku Československa se zde usídlila armáda nového státu, která po Mnichovu musela bez boje kapitulovat. V srpnu 1968 byl milovický výcvikový prostor obsazen armádou sovětskou. Její poslední voják odtud odešel v roce 1991. Místo, kde podmínky existence po celé století ovlivňovaly armády, ztratilo svůj obsah.

„Všechno, co patřilo k vojenskému cvičišti, je dnes jakýmsi plátnem, na kterém se promítají osudy i varování," říká dramaturg dokumentu Josef Albrecht.

Z někdejšího vojenského prostoru uprostřed Evropy dnes zbyly jen hřbitov a ruiny plné zapomenutých příběhů. Sto let po první světové válce se zde nad hroby svých dědů díky filmu Michaela Kabeše a Bibiany Beňové setkávají vysloužilý český voják a italský umělec. První v ruinách vojenského cvičiště oživuje jeho zašlou slávu, druhý hledá vlastní vzpomínky. Při setkáních s osobnostmi z různých období vojenské historie Milovic pátrají po tom, co to znamená být hrdinou. „Ozvěna dávno skončených dějů provokuje k úvahám o hrdinství – jak ho vnímali vojáci, kteří tudy prošli, a jak na ně v dnešní evropské realitě nahlížejí naši současníci," říká režisér Michael Kaboš a Josef Albrecht.

Film uvede ČT2 v úterý 6. června od 21 hodin.