To se týkalo například Polabí i pomezí dnešního Středočeského a Ústeckého kraje. „Osídlení se hlavně v pravěku řídilo klimatickými podmínkami. Když to byla úrodná oblast, která nebyla příliš studená, byla vhodná, lidé ji zabydlovali nejdříve,“ uvedl historik Vladimír Rišlink.

Kopcovité kraje s vyšší nadmořskou výškou potom byly osídlovány řidčeji, to se může týkat třeba jižní části středních Čech, středního a dolního Povltaví. „Lidí nežilo na území Čech tolik, takže si vybírali oblasti, které pro ně byly výhodnější,“ podotýká Vladimír Rišlink.

To se potom změnilo; osídlování méně výhodných lokalit se dá pozorovat na konci raného středověku. „Ve 13. století začíná další velká kolonizační vlna, kdy se uměle zakládala nejen města, ale i vesnice,“ řekl. Královská města zakládal král, vesnice potom zakládala vrchnost, světská i církevní. Ve středních Čechách takové významné církevní řády, které zakládaly vesnice, byly například Benediktíni a Cisterciáci.

Ve spojitosti se založením obcí se hovoří o prvních písemných zmínkách. Kde se ale dochovaly? Na jakých typech listin? Odpověď na to má Vladimír Rišlink také. „V naprosté většině se nejedná o zachovalé listiny, spíše to je většinou součást nějakých fondů, ve formulářových sbírkách, středověkých zápisech o znění listin. Případně v opisech listin, které se často nezachovaly,“ vysvětlil.

Existují také teorie, že podle formy názvu obce se dá odvodit i její stáří. Tedy koncovka jména obce, která může prozradit, o jak staré obci je řeč. „Uvádí se, že obce, jejichž konec názvu je na -any, mohou být ty nejstarší. O něco pozdější názvy končí na -ice, -ovice, to jsou většinou obce, které vznikly na začátku 13. století. Ale není to pravidlo, vývoj mohl být mnohem složitější,“ vysvětluje Vladimír Rišlink.

Zajímavostí je ale to, že není nutné, aby obce setrvaly vždy na tom samém místě. Mohlo se totiž stát, že vesnice byla na nějakém místě založena, poté opuštěna a o kus dál vznikla nová. „Mohla být opuštěna z důvodu vyplenění, nebo kvůli problému s nedostatkem vody,“ řekl historik. Podobně se posunula obec Kozojedy u Kostelce nad Černými lesy. „Z původní vesnice zůstal stát o samotě románský kostel za původní vesnicí,“ podotkl.

Řada vesnic také zmizela beze stopy. Nemusel to být ale hned důvod tak dramatický, jako například nějaká vážná nemoc. „Šlo o to, že zmizel zdroj vody, nebo tam nebyla dostatečně úrodná půda. Mohlo to mít ale i spojitost s nějakou pohromou, kdy epidemie nebo válka snížila počet obyvatel a ti se přesídlili do jiné vesnice, která měla výhodnější podmínky,“ dodal Vladimír Rišlink.