Daniel Kaftan: Na třídním srazu jsem byl za trubku, že nemám invalidní důchod

Přestože celé dětství strávil mezi slyšícími, v sedmi letech – v roce 1982 – nastoupil do první třídy mezi nedoslýchavé do školy v Ječné v Praze 2. Tehdy také dostal své první kapesní sluchadlo s kostním vedením.

Petr Kalla: Na HIV přišla náhodou moje nová praktická lékařka

„Dosud – z nostalgie – si ho schovávám,“ usmívá se a ukazuje mi krabičku se šňůrkami. Když o něm mluví, popisuje ho jako malý zázrak, který před ním otevřel nový svět. „Svět zvuků, které jsem do té doby vnímal jakoby z velké dálky, nebo jsem je vůbec neznal.“

Na první pohled by se mohlo zdát, že byl Daniel konečně šťastný. Ale kapesní sluchadlo mělo i svou stinnou (a bolestivou) stránku…

Krvavé otlaky

„Pružina, která držela kostní vibrátor, ho zároveň silným tlakem tiskla na ušní kost. Roky plynuly a používání kapesního sluchadla se pro mne stalo noční můrou. Celkem 32 let, v průměru 18 hodin denně, jsem používal ono kapesní sluchadlo, a to mělo za následek nepříjemné, bolestivé a místy i krvavé otlaky po celém obvodu hlavy. Zejména v letních měsících, kdy se pod hustými vlasy má kůže potila více než kdy jindy, se pružina do hlavy doslova zařezávala.“

Životní zlom? Slyším vítr!

V roce 2014 šel na operaci kostního implantátu. „Poprvé v životě jsem se těšil na operaci! Už žádná krabička, žádná šňůrka, žádná pružina na hlavě. Jen malý audioprocesor, který je přidržován díky slabému magnetu v místě implantátu. Je zcela ukrytý pod kůží, nikterak ho necítím. A slyším!“

Dva měsíce po operaci šel do nemocnice na první seřízení audioprocesoru. Následně zamířil do nemocničního parku. Svižným krokem spěchal dolů po schodech. A najednou… Neznámé zvuky…

„V duchu jsem si říkal, co to může být. Vzápětí mi to došlo! To je vítr! Vítr ve vlasech. Poprvé v životě jsem slyšel vítr! Jak nádherně zněl!“

Euroklíč k toaletám v celé EU

Přestože je celý život nedoslýchavý, až letos v dubnu začal pobírat invalidní důchod. „Nebýt třídního srazu na ZŠ pro sluchově postižené v Ječné po 30 letech, jsem bez invalidního důchodu doteď. Na srazu jsem byl za trubku, která neví, na co všechno má nárok.“

Díky spolužákům tedy zkusil zažádat o invalidní důchod. „Nevěřil jsem, že by to vyšlo. Ale ono jo! A navíc díky projektu Jsem jedno ucho jsem zjistil, na co dalšího mám nárok. Například že mohu jako sluchově postižený získat Euroklíč, kterým si otevřu toalety po celé EU! Nikdy by mě nenapadlo, že tato výhoda nenáleží jen lidem na vozíku, ale i lidem se sluchovou vadou!“

HIV nebo cystická fibróza. Pražské neziskovky dosud pomáhají lidem s handicapem

Daniel si zažádal i o průkaz ZTP a příspěvek na mobilu. A přemýšlí, že si požádá i o příspěvek na mobil či tablet.

„Za celý život jsem se nesetkal s nikým, kdo by mě nasměroval, kdo by mi poradil, na co mám jako sluchově postižený nárok. Ani u lékařů, ani v nemocnicích jsem nikdy nic nezjistil. Fakt jsem si připadal jako trubka, když si spolužáci na srazu vyprávěli, kolik jim už léta chodí na účet… Inu, chybami se člověk učí,“ uzavírá se smíchem Daniel Kaftan.