A od soboty mají společné i to, že ti, kteří stojí u jejich zrodu, jsou držiteli titulu Mistr rukodělné výroby Středočeského kraje. Ten na Příbramsku, konkrétně v rámci programu dne řemesel ve skanzenu ve Vysokém Chlumci, převzali sekerník František Mikyška, možná poslední nositel tohoto řemesla u nás, dále ne přímo betlemář, ale zpracovatel „chlebové hmoty“ Antonín Švec – a také keramik Milan Exner.

Trojici mužů, kteří jsou pokračovateli tradičních dovedností minulých generací, předal ocenění středočeský radní pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Václav Švenda (Spojenci/TOP 09). Hornické muzeum Příbram, které ve skanzenu představujícím jednu z jeho poboček společně s městysem Vysoký Chlumec pořádá den řemesel tradičně, představilo mimo jiné také práci košíkáře, řezbáře, dráteníka či přadleny nebo pernikářky. K vidění ale byly i tradiční tesařina, úsilí kameníka nebo práce kamnářů; návštěvníci mohli obdivovat také fungování pily na vodní pohon.

Lokálně jsou ve Středočeském kraji rozvodněné zejména potoky.
Bouřky byly ke Středočechům vcelku milosrdné. Nejhůř dopadlo Příbramsko

Sekerník, jak se označuje tesař specializující se na výrobu mlýnských kol či jejich opravy, takže musí hodně vědět nejen o dřevu, ale také o vodě, je řemeslo prakticky vymizelé. Dvaasedmdesátiletý František Mikyška z Kojetína u Petrovic na Sedlčansku je u nás zřejmě poslední. Mlýnských kol vyrobil přes stovku – včetně toho na Čertovce v centru, které za časů příznivých pro cestování sklízí obdiv turistů z celého světa.

Antonín Švec je sice pokračovatelem tradice výroby figurek z chlebové hmoty, avšak od starých mistrů se přímo neučil: znalosti, jež si oni předávali z generace na generaci, se jemu podařilo znovu objevit. V Hornickém muzeu Příbram pracuje už tři desetiletí jako konzervátor se zaměřením na dřevo a kovy – a každoročně se podílí na instalaci výstavy Příbramské betlémy. Dokázal přijít – opravdu se to mnohem rychleji řekne, než vymyslí, vyzkouší a vyladí – na to, jakým postupem byly kdysi vytvářeny pro Příbram typické betlémové figurky. Vznikaly ve formách naplňovaných směsí mouky, pilin, křídy a vody. Jemu, když navázal na starší pokusy o napodobení této zapomenuté výroby, se podařilo nejen určit potřebný poměr jednotlivých složek, ale i odhalit další finesy vedoucí k úspěchu.

Letitými zkušenostmi se může pochlubit také keramik Milan Exner z Poděbrad, kde si ho mnozí pamatují i jako pedagoga v někdejší lidové škole umění. Práci s hlínou se věnuje přes půl století – jak při výrobě užitných předmětů, tak v rámci volné umělecké tvorby. Svá díla představil na více než třech desítkách výstav – a se synem Davidem provozuje keramický ateliér.